Basic HTML Version
10
Keramický zpravodaj 29 (6) (2013)
NAKI, tematické priority 3.3 Materiály a technologie pro zá-
chranu a zachování kulturního dědictví – zhodnocení tradič-
ních materiálů a technologií pro znovu zavedení do praxe.
Autoři článku děkují vápenkám Vitošov a Čertovy schody za
poskytnutí vzorků vápence a páleného vápna.
Literatura
[1] Adam, J. P.: Roman Buildings – Materials and Techniques,
Routledge, (1994) 360, ISBN 0-415-20866-1
[2] Wingate, M.: Small-Scale Lime-Burning, A practi-
cal introduction, Intermediate technology publications
(1985)185, ISBN 0-946688-01-X
[3] Eckel, E. C.: Cements, Limes and Plasters, Donhead
Vermikulit
Jaroslav KUnc
Ve velmi stručném vyjádření o vermikulitu [1] se autor
dopustil jisté nepřesnosti, spočívající v připodobnění
struktury ke chloritu.
V literatuře jsou velmi často vermi-
kulity porovnávány s chlority, o čemž je možno se přesvědčit
na internetové adrese Google: chlorite - vermiculite.
Vermikulit je slídnatý minerál trojsíťové struktury (jak to
uvádí odborná literatura ve světě, a samozřejmě i u nás
např. Hlaváč, Lach), jehož chemický vzorec se píše ve formě
(Mg
2+
,Fe
2+
,Fe
3+
,Al
3+
)
3
[(AlSi)
4
O
10
](OH)
2
.4H
2
O.
Hydroxylová voda (OH)
2
je součástí trojvrství a voda krystalo-
vá 4H
2
O je mezi nimi vložena jako další vrstvička. Grimm [2]
při porovnávání vermikulitu se skupinou smektitových mine-
rálů s chloritem upozorňuje na rozdíly v chování ve vlhkém
prostředí. V něm je vermikulit stabilní v širokém rozsahu vlh-
kosti (na rozdíl od smektitů a chloritů nesorbuje vlhkost). Je
tedy krystalová voda integrální součástí souvrství a v tomto
smyslu je možno je pokládat za čtyřvrstvé. Této skutečnos-
ti také odpovídají všechny čtyři hlavní difrakční linie, jak je
uvádí [3], které jsou jak u chloritu, tak i u vermikulitu ve stej-
né úrovni (viz 14,0-14,5, 7,0-7,2, 4,72-4,80, 3,53-3,58 Å).
(2005) 699, ISBN 1-873394-73-X
[4] Válek J., Matas T., Jiroušek J.: Experimentální vápenná
pec pro malovýrobu vápenných pojiv. Sborník VI. Vápenický
seminář 14.-15. listopadu 2012, Frýdek-Místek (2012) 49-
55, ISBN 978-80-8739712-1
[5] Hogewoning, S., Wolter, A. and Schmidt, S. O.:
Dependence of hard burn potential on limestone proper-
ties (Part 1), Zem Kalk Gips 61 (2008) (6) 54-60
[6] Oates, J. A. H.: Lime and Limestone, Chemistry and
technology, Production and Uses, Wiley-VCH, Weinheim,
(1998) 455, ISBN 3-527-29527-5
Recenzent: Ing. Radovan Nečas
V [4] se uvádí, že z expandovaného vermikulitu se vyrábí
izolační cihly s přídavkem 30 % jílu, vypalované na 1000 °C.
Mají objemovou hmotnost kolem 0,5 g/cm
3
a jejich tepelná
vodivost se pohybuje v rozmezí 0,21-0,29 W/mK.
Z důležitých fyzikálních vlastností vermikulitu uveďme ještě:
teplota tavení kolem 1350°C
při prudkém ohřevu na 800-1000°C zvětšuje objem 15-25×
teplota použití do max. 1200 °C.
Expandovaný vermikulit má velmi široké praktické použití
a to nejen jako tepelně izolační materiál, ale třeba i v země-
dělství, lékařství aj. Největší průmyslově využívaná ložiska
jsou v USA, Rusku, Číně, Dánsku.
Literatura
[1] Kunc J.: Jíly a jejich chování v keramice od teorie po pra-
xi, Silikátový svaz (2013), 18
[2] Grim R.E.: Clay mineralogy. McGraw-Hill, (1953), 153
[3] T. Raftery, Clay analysis by XRD - Part 2 Faculty of Science
GP,Queensland University of Technology, Australia (http://
www.axaa.org, 10.11.2013)
[4] Dodd A.E.: Dictionary of Ceramics, J.W. Arrowsmith,
Bristol, (1967), 335
Expandovaný brazilský vermikulit (zvětšeno 4 x)