Basic HTML Version
55
Keramický zpravodaj 28 (3) (2012)
V těchto nesmírně složitých podmínkách si řídicí pracovní-
ci keramického průmyslu hned po roce 1990 uvědomovali
naléhavě nutnost koordinace postupů, výměny informací,
podpory odborného školství a obhajoby společných zájmů.
Podporovali proto v roce 1992 vznik Silikátového svazu, kte-
rý oslaví v roce 2012 dvacetileté výročí trvání v podobě zá-
jmové organizace zastupující keramický průmysl a odborné
školství.
Další rozvoj keramického průmyslu v Čechách, ale
i na Slovensku a v dalších postkomunistických zemích
zásadně ovlivnil vstup zahraničního kapitálu. První vlaš-
tovkou v tomto směru byl v roce 1993 odkup 25 % akcií
tehdejších Rakovnických keramických závodů renomova-
nou německou firmou Deutsche Steinzeug AG se sídlem
ve Witterschlicku u Bonnu, která byla největším výrobcem
obkladových materiálů v Německu. Současně kontrolo-
vala světový trh kanalizační kameniny. V devadesátých
letech podlehla kamenina konkurenci plastů, což vedlo
ke značné redukci kapacit a úpadku celého oboru. Vedení
koncernu se proto rozhodlo k masivním investicím do ob-
kladových materiálů v Německu (Agrob-Buchtal, Jasba,
Meissen) i v zahraničí. Po odkupu 25 % akcií od Fondu
národního majetku došlo v Rakovníku, v souladu s priva-
tizačním projektem, k navýšení základního kapitálu a za-
hraniční investor získal těsnou majoritu, kterou později
posílil odkupem akcií od privatizačních fondů. Nový majo-
ritní vlastník podpořil rozsáhlou modernizace v Rakovníku
i v Glazuře Roudnice, umožnil dodávky do vlastních pro-
dejních sítí, převedl německou výrobu mozaiky do závodu
RAKO II–Keram a nabídl všestrannou spolupráci při reali-
zaci nových projektů.
Jednalo se zejména o metodu automatického třídění vý-
robků pomocí speciální snímací techniky, jejíž aplikace
znamenala další krok k racionalizaci výroby a odstranění
subjektivního faktoru při třídění. Revoluční byla rovněž spo-
lečná realizace výroby a prodeje samočisticích povrcho-
vých úprav na bázi titanové fotokatalýzy vyvinuté japon-
skou firmou TOTO.
Zahraniční partner otevřel rovněž prostřednictvím sesterské
firmy Reinbold-Strick cestu Glazury Roudnice na západní
trhy. Glazura se stala v roce 1995 samostatným právním
subjektem, převzala postupně od firmy Reinbold-Strick vý-
robu speciálních frit a odkoupila její evropskou obchodní síť.
Klíčový význam pro další vývoj keramického průmyslu
mělo v roce 1995 založení společnosti Borgres s.r.o. se
dvěma vlastníky, Chlumčanskými keramickými závody
a Calofrigem Borovany. Společnost Borgres vybudovala
v Borovanech moderní kapacitu na výrobu slinutých
neglazovaných dlaždic. Česká republika se tak
v devadesátých letech stala největším výrobcem
slinutých dlaždic na sever od Itálie.
Nová společnost s podílem zahraničního kapitálu
pod názvem HOB CerTec s.r.o, byla v roce 1994 za-
ložena též Keramikou Horní Bříza. Zaměřila se na vý-
robu keramických pecních válečků ve vysoké kvalitě.
Na konci desetiletí, kolem roku 2000 po všech ob-
rovských změnách, byla česká výroba obkladových
materiálů ve velmi dobré formě. Kontrolovala a plně
využívala domácí surovinovou základnu, disponovala
tuzemskou výrobou frit a keramických pecních váleč-
ků. Výrobně pokrývala celou škálu sortimentu. Většina
kapacit (přes 30 milionů m
2
obkladaček a dlaždic) se
realizovala jednožárovými technologiemi v moderních
rolnových pecích s možností pružných sortimentních
změn. Díky progresivním technologiím, jako např. konti-
nuálnímu mletí surovin, vysokotlakým lisům, zdobení po-
vrchů pomocí rotačních válců, automatickému pohybu
zásobních vozů, řízeném výpočetní technikou a automa-
tickému třídění, několikanásobně vzrostla produktivita
výroby. Část uvolněného personálu se přesunula do ob-
chodních útvarů a spolu s nově příchozími odborníky
se zasloužila o zvládnutí exportu na tradiční odbytiště
i do nových destinací. V postkomunistických zemích se
podařilo otevřít zastoupení a navázat nové obchodní
kontakty. V západní Evropě většinou udrželi čeští vý-
robci tradiční vazby, ale využívali plně i další možnos-
ti ve spolupráci se zahraničními investory. Na základě
všestranné podpory výrobců se v tuzemsku vytvořila
prakticky od nuly síť prodejců obkladových materiálů
a nových kladečských firem. Čeští producenti spolu se
Silikátovým svazem, Cechem obkladačů a Střední ško-
lou v Horní Bříze podpořily vznik nového učebního oboru
Obkladač.
Prohloubila se kooperace s dodavateli zdobících tech-
nik a dekoračních materiálů především z Itálie, Španělska
a z Německa.
V roce 1999 vstoupila do Chlumčan, Horní Břízy a Calofrigu
Borovany rakouská společnost Lasselsberger, která se
rozhodla investovat v České republice do oboru stavební
keramiky a rozšířit tak dlouholeté obchodní vztahy v oblasti
keramických surovin (Calofrig Borovany). Okolo roku 2000
došlo v Chlumčanech, Horní Bříze, Calofrigu a následně
i v Rakovníku k personálním změnám na místech gene-
rálních ředitelů a nastoupila nová generace (pp. Ladislav
Sladký, Pavel Fiala, Luděk Šílený a Pavel Kratochvíl, poz-
ději Roman Blažíček a Martin E. Hofmann). Česká kerami-
ka vstoupila do 3. tisíciletí.
7. 2000–2011 Období integrace a restrukturalizace
Po roce 2000 se začaly objevovat první náznaky budou-
cích obtíží zejména v podobě sílícího konkurenčního tlaku.
Itálie a Španělsko se stále intenzivněji pokoušely uplatnit
část svých značných kapacit v postkomunistických ze-
mích, kde se postupně vyčerpávaly ochranné „polštáře“