Basic HTML Version
23
Keramický zpravodaj 27 (3) (2011)
Velmi obsáhlý článek shrnující 25 literárních odkazů,
nadto doplněný mnoha dalšími poznatky a řadou grafic-
kých závislostí získaných pomocí nejmodernější instru-
mentální techniky. Vlastní práce se zabývá mikrostruktu-
rou kyselinovzdorného střepu z odpadů gravitačního
třídění zirkon-ilmenitových rud s pyrofylitovým ostřivem
a s odpady při výrobě minerálního vlákna (chemismus
v tab); složení pracovní hmoty 50:40:10 %. Zkušební
tělíska 50x50x50 mm vypalována v intervalu
600 – 1200 °C. Fázové přeměny sledovány messbauero-
vou jadernou gama – spektroskopií a to jak v okrajových
částech, tak uprostřed tělísek. Výsledkem je zjištění pře-
měn hematit – magnetit (viz. graf) v závislosti na teplotě
a na místě odběru hmoty ke zkoušce. Messbauerova
spektra jsou na obrázku. Průběh vyhořívání organických
látek zjišťován již od 250 °C a to analýzou uvolňovaných
plynů (H
2
, CO, O
2
, CO
2
, N
2
) hmotovou spektrometrií na
přístroji MX-1323. Výsledky sledování do 550 °C jsou
v tabulce. Je uvedeno 11 chemických rovnic, dle nichž
plynná fáze uniká. Hlavní pozornost je věnována teplo-
tám výpalu 1000, 1100 a 1200 °C. Vzorky byly zkoumá-
ny rentgenovou difrakcí, infračervenou spektroskopií
(ukáže mnohem lépe rozdíly v elementární krystalické
mřížce mullitu než rtg. difrakce) a lokální rentgenovou
analýzou na mikrosondě fy CAMEBAX. Výsledky jsou
v grafických zobrazeních a jsou velmi podrobně z hledis-
ka přeměn krystalických fází i fáze skelné hodnoceny.
Zcela zvláštní pozornost je věnována přeměnám oxidač-
ního stupně atomů železa, jejich vstupu do mřížky mulli-
tu a do skelné fáze, což je ovlivněno redox prostředím ve
vzorku a je odrazem přítomnosti spalitelných látek ve
vzorcích (průměrné přibližně 1 %). V závěru článku je
shrnut celkový výsledek práce, jímž je jasné rozdělení
změn v průběhu výpalu do tří teplotních oblastí (1000,
1100 a 1200 °C), v nichž každá má své specifické mikro-
strukturální vymezení.
ISK-11-161
Kc
Zu Ch. a kol.
Sintjez MgO-SiC-C ognjeupornogo kompozitnogo
porožka na osnovje forstjerit-s syr’ja
(Syntéza žárovzdorného
kompozitního prášku
MgO-SiC-C na bázi suroviny forsterit-C)
Ogneupory i techničeskaja keramika (1-2) (2011) 84-86,
6 obr., 1 tab., 7 lit.
V práci autoři z university ve Vuchanu (Čína) sledují mož-
nost syntézy MgO-SiC-C materiálů zcela novým postu-
pem za použití čínského forsteritu a surového grafitu.
Pomleté suroviny míchali v poměru 38:15, pojili fenol-
aldehydovým polymerem a lisovali 100 MPa vzorky
20x20 mm. Výpal prováděli v elektrické peci při teplo-
tách 1550 – 1700 °C po dobu 4 – 7 h v uhelnatém zásy-
pu. Vzorky pomleli pod 50
µ
m a zjišťovali u nich fázové
složení (viz diagramy RDA). Mikrostrukturu hodnotili
elektronovými snímky s vyznačením zrn SiC a SiO
2
.
Výsledkem práce je zjištění, že od 1550 °C začíná forste-
rit reagovat s uhlíkem za tvorby SiO
2
, který dále
s uhlíkem reaguje na SiC a při teplotách nad 1650 °C
vzniká amorfní ferrosilicium FeSi, MgO a zbývající amorf-
ní C. Chemické rovnice uvedeny. Morfologie krystalů SiC
zahrnuje vlákna, částice a granule. Synteticky vznikl prá-
šek MgO-SiC-C. Zatím se tento kompozitní materiál
vyrábí z uměle získaných hmot jako MgO, SiC a C.
ISK-11-162
Kc
Smirnov A. a kol.
Dry reciprocating sliding wear behaviour
of alumina – silicon carbide nanocomposite fabricated
by ceramic injection molding
(Odolnost proti suchému odírání nanokompozitu
Al
2
O
3
-SiC připraveného keramickým injekčním
tvarováním)
J.E.C.S. 31 (4) (2011) 469-474, 4 obr., 2 tab.
Kompozit Al
2
O
3
, se 6 % (obj.) nanočástic SiC vyrobený
termoplastickým vstřikováním a přirozeným slinutím, byl
co do otěruvzdornosti za sucha porovnán s nevyztuženým
Al
2
O
3
, s podobnou zrnitostí připraveným žárovým slinová-
ním. K otírání byla použita korundová kulička s přítlakem
20 N, v = 0,06 ms
-1
, S = 10 km. Zkouškami bylo prokázá-
no 6 násobně větší odolnost nanokompozitu ve srovnání
s nevyztuženým korundem. Mechanické vlastnosti nano-
kompozitu v tabulce. Mikrostruktura obou srovnávaných
materiálů před a po opotřebení otíráním je na obrázcích
SEM. Tělíska před a po otěru jsou na fotografiích.
ISK-11-163
Kc
Sánchez – Muňoz L.
Evolution to photovoltaic ceramics
(Vývoj fotovoltaické keramiky)
Cerámica y Vidrio 50 (1) (2011) 15-22
Dnes existují dva typy keramických materiálů, tradiční
a speciální. První z nich se vyvíjel než došlo k revolučním
změnám ve vědě a technologii v devatenáctém století,
a druhý je jeho přímým nástupcem. Tradiční keramika je
přímo spojena se základními potřebami člověka, s jeho
stavbami a jeho uceleným pojetím k životním podmínkám,
zatímco rozdílnosti byly hlavně spojeny s dekorativností
povrchů. Speciální keramika je charakterizována širokým
spektrem materiálů se specifickými a chemickými odezva-
mi k záření a elektromagnetickým polím, při čemž ekono-
mické zisky jsou ve vztahu k sekundárním potřebám živo-
ta, jako se to s telekomunikacemi. Výsledkem současné
globální krize je potřeba rekonstrukce budov a nebo jejich
nahrazení energeticky šetrnějšími budovami, zvanými také
jako nulově energeticky náročné. V nich je rovnováha mezi
energetickou spotřebou a energií vytvářenou „in situ“.
K tomu patří i použití enviromentálně příznivých materiálů.
Přímým důsledkem tohoto trendu je vývoj keramiky s čás-
tečnou hybridizací těchto dvou předchůdců, kde speciální
důležitost se týká polovodivých látek k výrobě elektrické
energie, což v této práci představuje fotovoltaická kerami-
ka, jíž je tento článek věnován.
ISK-11-164
Kc
666.1 Sklo
Savvova O. V. a kol.:
Strukturnyje izmenenija v steklach sistemy
R
2
O-RO-TiO
2
-P
2
O
5
-R
2
O
3
-SiO
2
pri ich mikrolikvacii
(Strukturní změny ve sklech systému
R
2
O-RO-TiO
2
-P
2
O
5
-R
2
O
3
-SiO
2
při mikrolikvaci)
Steklo i keramika (12) (2010) 7-10, 4 obr., 9 lit.
Skla uvedeného systému jsou charakteristická širokými
oblastmi likvace. TiO
2
vystupuje v nich ve dvojí roli ovlivňu-
jící sklon ke krystalizaci či k rozpadu na dvě fáze. Autoři
posuzují vliv síly elektrostatického pole Z
k
/a
2
iontů Ti a Zn
v jejich vzájemném poměru na zárodečný spinodální roz-
pad. Strukturu skla posuzovali spektrofotometrem
a mechanizmus likvace elektronovým mikroskopem při
zvětšení 3000x. Krystalizační schopnost zjišťovali na 10
sestavách skel gradientově teplotní metodou v intervalu