Basic HTML Version
42
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
se zvýšil z 57 na 65 tun za hodinu, zbytek na sítě 0,09 mm
se přitom zvýšil z obvyklých 10-12 % na 30-32 %.
Sypná váha suroviny klesla z 1200 kg/m
3
na 900-950 kg/m
3
.
Tato skutečnost vedla ke zvýšení kapacity směsného sila
o 25 %. Vzhledem ke zvětšení částic meliva bylo třeba
upravit výkon vzduchotechnických zařízení výměníkového
systému. Na závěr této části příspěvku formulovali autoři
tyto poznatky:
• hrubším mletím suroviny bylo dosaženo většího výkonu
surovinových mlýnů; limitujícím faktorem byla průchod-
nost výměníkového systému,
• je možno potvrdit zvýšení výkonu surovinových mlýnů
až o 40 %, při současném poklesu spotřeby elektrické
energie o 45-50 %,
• při zbytku na sítě 0,09 mm 30-32 % lze dosáhnout
mlecího výkonu suroviny 80 tun/hod. Možno dosáhnout
výkonu až 100 tun/hod., ovšem současný dopravní vzdu-
chotechnický systém to neumožní.
ISK-13-178
Le
Achternbosch M. a kol.
Neue zementäre Bindemittel auf der
Basis von polymorphem CaCO
3
,
Teil 1: Calera - Ressourcenverfügbarkeit
Zement-Kalk-Gips (1) (2013) 50-62, 7 obr. 4 tab., 50 lit.
(Nové pojivo na bázi polymorfního CaCO
3
, část 1:
Calera – dostupnost zdrojů)
Výroba cementu je největší průmyslový zdroj emise CO
2
.
Proto jsou s velkým zájmem očekávány zprávy o zastavení
růstu a snížení jeho emitovaného množství. V souvislosti
s diskuzí o kontraverzní metodě CCS (Carbon-Capture-
-and Storage-Technologie) došlo k vývoji alternativních
pojiv v podstatně omezenou produkcí CO
2
. Jejich sou-
časná výroba tvoří pouze malou část na trhu stavebních
pojiv. Jedná se např. o belitový cement, sulfoaluminátová
a kalciumaluminátová pojiva, geopolymery a další. Sou-
časná nabídka na trhu, řešící otázky emise CO
2
, pod
označením „zelené cementy“ zahrnuje např. pojiva na
bázi MgO (novacem, Greensols, TecEco), geopolymery
(E-Crete, Calix, Zeobond, Hyssil), Geo Green Crete, strus-
kové cementy, např. Ecocem, sulfoaluminátové belitové
cementy, fosforečná pojiva, CSH-Binder a Calera (poly-
morfní CaCO
3
). Pro zpracování porovnávací studie s port-
landským cementem byl vybrán systém Calera. Ačkoliv
autoři tohoto systému zveřejnili pouze málo informací,
bylo možno použít informativní údaje z patentové lite-
ratury. První otázkou, na kterou byla soustředěna pozor-
nost, bylo, zda tento systém může potenciálně nahradit
portladský cement. Odpověď zatím zůstává na povrchu
problému. Otevřenými zůstávají dále otázky kumulativní
spotřeby energií, analýza výrobního procesu, zajistitelnost
surovin a jejich cena, realizační podmínky a podmínky
ekologické. Technologie Calera je založena na jímání CO
2
,
obsaženém v kouřových plynech uhelných příp. plynových
elektráren, ve vodě obsahující vápník za vzniku polymorf-
ního CaCO
3
– vateritu. Tomuto účelu může posloužit
i např. mořská voda, solanka, popílky a louhy odpadající
při elektrochemické výrobě. Úspěšnost tohoto procesu
spočívá ve vzniku vateritu, který pak při použití přechází
v pevný aragonit, případně kalcit.
ISK-13-179
Le
666.9 Cement, sádra, beton
Achternbosch M. a kol.
Neue zementäre Bindemittel auf der Basis von
polymorphem CaCO
3
,
Teil 2: Calera – eine Technikfolgenabschätzung
Nové pojivo na bázi polymorfního CaCO
3
,
část 2: Calera – technologické posouzení)
Zement-Kalk-Gips (1) (2013) 68-80, 5 obr. 6 tab., 26 lit.
V důsledku vysoké emise CO
2
při výrobě portlandské-
ho cementu jsou hledány cesty k jeho náhradě mno-
ha výzkumnými pracovišti s cílem výroby „Zeleného
cementu“. Všechny tyto aktivity mají za cíl snížit ne-
bo nahradit používání portlandského cementu. Insti-
tut for Technology Assessment and Systems Analysis
(ITAS) vypracoval studii o možné konkurenci p-cemen-
tu a o možné průmyslové realizaci. První dvě studie
byly věnovány technologii Novacem (pojivo na bázi
MgO), třetí byla věnována posouzení technologie Ca-
lera, vyznačující se výrobou vateritu. První její část se
zabývá otázkami surovinovými tj. použitím mořské vody
a solanky a dále použitelností vody z naftových a ply-
nových vrtů jako zdroji vápníku. Dále posuzuje i použití
létavého popílku a sodného louhu produkovaného vlastní
technologií ABLE (Alkalinity Based on Lox Energy). Tato
druhá její část je věnována postupu suroviny zpracova-
telskou linkou při průmyslové realizaci a zvláště si všímá
„úzkých profilů“ technologie. Současně bilancuje ener-
getickou náročnost procesu a posuzuje jeho účinnost
z hlediska množství zachyceného CO
2
. Studie je uzavřena
těmito závěry:
• Vaterit není rovnocenná náhrada za portlandský ce-
ment,
• je-li Vaterit vhodný jako částečná náhrada portlandské-
ho cementu nelze jednoznačně odpovědět pro nedosta-
tek informací,
• skutečnost, že Vaterit je nestabilní forma CaCO
3
vyvolá-
vá skepsi,
• realizace vize vyrábět laciné pojivo a vázat přitom více
CO
2
než vyprodukuje realizovaná výroba, není reálná,
• vzhledem k velkokapacitní realizaci vyžadující zajištění
velkého množství surovin by bylo třeba překonat značné
překážky,
• všechny uvedené otázky (závěry) tvoří neúměrná rizika.
ISK-13-180
Le
677.5 Minerální vlákna
Demina N. M. a kol.
Povyšenie propityvaemosti armirujuščej steklotkani
za sčet ispolzovanija adgezionnych agentov
(Zvýšení napouštěcí schopnosti výztužné skleněné
tkaniny použitím adhezních přísad)
Steklo i keramika (1) (2013) 33-39, 4 obr., 4 tab., 4 lit.
Práce byla věnována možnosti zvýšení napouštěcí schop-
nosti epoxyanhydridovou lubrikací skleněné tkaniny z hli-
nitoborosilikátových vláken použitím adhezních přísad
označovaných 4C. Pomocí kapilární metody byla odzkou-
šena řada přísad vyráběných různými světovými výrobci
pro vláknité a silikonové apretury. Zlepšením lubrikační
schopnosti a modifikací vlastního pojiva se podařilo pod-
statně zvýšit napouštěcí schopnost vyztužovací tkaniny.
ISK-13-181
Le