Basic HTML Version
41
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
• přísada hexametafosfátu v rozsahu 0-1,33 při molárním
poměru 3,5 vedla k postupnému snižování pevnosti
zkušebních vzorků uložených 7 dní v suchém prostředí,
jakož i vzorků uložených ve vodě; současně dochází
k postupnému snižování objemové hmotnosti,
• odolnost proti vodě se zlepšuje přísadou NaPO
3
v rozsa-
hu do cca 1 %.
ISK-13-175
Le
Nicoleau L.
Die Beschleunigung der Zement-Hydration
durch Impfung mit Kristallisationskeimen:
Einfluss der Zementmineralogie
(Urychlení hydratace cementu očkováním
krystalizačními zárodky: vliv mineralogie cementu)
Zement-Kalk-Gips (1) (2013) 40-49, 7 obr. 1 tab., 8 lit.
Vývoj mechanických vlastností obyčejného portlandského
cementu úzce souvisí s hydratací C
3
S a C
2
S. Pro mnohé
oblasti použití je urychlení tvorby těchto nových fází a s tím
spojené tuhnutí a tvrdnutí betonu velmi důležité z hle-
diska zkrácení doby, kdy je možno výrobek použít nebo i
z hlediska možné úspory cementu při přípravě betonové
směsi. Přestože krystalizační zárodky C-S-H působí, ve
srovnání s obvyklými urychlovači robustně, závisí stupeň
jejich účinnosti na složení a reakční způsobilosti cementu.
Výzkumné práce ukázaly, že urychlení procesu tuhnutí
a tvrdnutí očkováním krystalizačními zárodky je do značné
míry svázáno s obsahem alkalických síranů, s obsahem síra-
nu vápenatého a s velikostí povrchu C
3
S. rovněž se proká-
zalo, že tzv. „perioda klidu“ není spojena pouze s nukleací
C-S-H. S pevným počtem zárodků bude významná jejich
kinetická poloha. Všechny faktory, které regulují koncent-
raci Ca(OH)
2
, mohou omezit nebo zpomalit hydrataci, při-
čemž přeměna C
3
A patří k nejdůležitějším. Tento výsledek
je v rozporu s obvyklou hypotézou, že hydratace je čistě
kontrolována nukleací a růstem C-S-H.
ISK-13-176
Le
Hampel C., Zimmermann J., Müller M.
Optimierung von Fließmitteln für Gipsanwendungen
(Optimalizace plastifikátorů pro sádrové aplikace)
Zement-Kalk-Gips (1) (2013) 56-61, 4 obr. 3 tab., 8 lit.
V posledních letech bylo zahájeno používání plastifikátorů
na bázi karboxylátových etherů nejen pro cement, ale i pro
sádru. Ukázalo se, že při současných aplikacích sádry (sád-
rové desky, estrichy) vznikají nové požadavky na vlastnosti
plastifikátorů. Tak došlo postupně k modifikaci vlastností
těchto plastifikátorů tak, aby bylo dosaženo maximální
redukce obsahu vody jak při použití –alfa a –beta polohy
drátu, tak i anhydritu. Poněvadž však je systém sádra-voda
závislý na několika skutečnostech (charakteristika výchozí
suroviny, dehydratační proces, formulace výrobní směsi), je
ve směsi zpravidla přítomno několik fází společně; k tomu
ještě přistupuje – u sádry z přírodního sádrovce – určitý
obsah nečistot, např. dolomit, kalcit, jílové minerály, které
rovněž ovlivňují celý systém. Proto často dochází při hledání
optimální formulace výrobní směsi ke kombinaci různých
plastifikátorů. V současné době produkuje průmysl čtyři
druhy plastifikátorů: lignosulfonáty, sulfonované naftalen-
formaldehydkondenzáty, sulfonované melaminformalde-
hydkondenzáty a polykarboxylétery. Poněvadž používáním
PKE plastifikátorů dochází zpravidla k urychlení tuhnutí
sádry, dochází při formulaci výrobní směsi ke kombinaci
plastifikátorů, která umožní optimální podmínky tuhnu-
tí při minimálním obsahu vody v systému. Přitom však
musí být brána v úvahu i cena plastifikátorů, vzhledem
k úsporám nákladů na sušení hotových výrobků. Je možno
doplnit, že architektura polykarboxyléterů umožňuje ovliv-
ňovat jejich vlastnosti jak délkou základního řetězce, tak
i charakteristikou a délkou řetězců pobočných. Přitom musí
být vždy zohledněny vlastnosti základního modifikovaného
pojiva.
ISK-13-177
Le
Lörke P., Röck R., HerzingerE.
Energieeffiziente Produktion von Zement mit einer extrem
groben Rohmischung – Teil 1
(Energeticky efektivní výroba cementu z extrémně
hrubé suroviny – část 1)
Zement-Kalk-Gips (1) (2013) 50-58, 7 obr. 1 tab.
Autoři nejdříve provedli rozbor zkušeností cementáren,
zpracovávajících hrubší suroviny. Ukázalo se, že tato cesta je
schůdná jak u mokrého, tak i suchého výrobního postupu.
Její realizace však vyžaduje úpravy stávajícího zařízení, pře-
devším dopravních cest. Výsledky tohoto rozboru formulo-
vali do těchto závěrů:
• spotřebu energie pro mletí surovin možno snížit o 25-
70 %,
• spotřebu paliva pro výpal slínku možno snížit až o 15 %
díky nižší teplotě tvorby slínkové taveniny, při níž dochá-
zí k lepšímu přenosu tepla mezi vypalovanou surovinou
a horkými plyny v přechodové zóně pece a cyklonovými
výměníky, jakož i ke snížení tepelných ztrát až o 15 %,
• stupeň rekuperace tepla slínku možno zvýšit o 5-8 % zú-
žením rozptylu velikosti jeho zrn na hodnotu 10-20 mm,
• výkon surovinových mlýnů možno zvýšit 2-4,5 násobně,
• opotřebení mlecích těles a vnitřního obložení mlýnů při
mletí surovin lze snížit o 25-70 %,
• výkon pece lze zvýšit až o 30 %,
• emise CO
2
, CO a NO
x
lze snížit až o 10 %,
• emise jemných částic z pece a mlecích agregátů lze
snížit o 25-50 %,
• hladinu hluku trubnatých a kulových mlýnů lze snížit
o 25-70 %,
• zlepšená melitelnost slínku zvýší výkon mlýnů o 10-20 %,
• náklady na údržbu se sníží o 20-40 %.
Uvedené technické a ekonomické přednosti, které se pů-
vodně vztahovaly k mokrému procesu, se staly podnětem
pro realizaci zkoušek v rakouském závodě Vils, kde se pra-
cuje suchým způsobem. Cílem zkoušek bylo ověřit nejprve
nutnost změn provozních parametrů a posouzení inves-
tičních nákladů na jejich realizaci. Závod Vils je vybaven
systémem čtyřstupňových tepelných výměníků Dopol nava-
zujících na rotační pec o průměru 3,4 m a délce 49 m. Jako
surovina slouží heterogenní směs vápence s relativně vyso-
kým obsahem MgO, na CaO chudého jílu a slévárenského
písku. Předností jílu byl obsah rozptýleného velmi jemného
SiO
2
. V úvodu prací byla velká pozornost věnována che-
mickému a mineralogickému posouzení jakosti suroviny.
Byla konstatována její vhodnost jak při klasické výrobě, tak
i při aplikaci nového systému. Výkon surovinových mlýnů