Basic HTML Version
26
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
Jako první zde začal v roce 1969 ukládat nadloží z druhého
skrývkového řezu zakladač A
2
R
S
B 8800.150/Z 76, součást
technologického celku TC 2 s rypadlem KU 800.1/K 59.
Nejdříve bylo zasypáno území východně od města Bílina –
mezi Bezovkou a lomem Jirásek. Postupně první zakladač
doplnily i další. V letech 1969-2003 sem bylo navezeno
680 mil. m
3
. Těžební provoz dlouhá léta ovlivňoval širší
okolí. Lepší situace nastala od roku 2003, kdy bylo za-
kládání ukončeno a započaly projekty sanace, rekultivace
a revitalizace [2].
2. Zakládání výsypky – odvodnění podložky
Při projektování Radovesické výsypky se neuvažovalo nad
odvodňováním podložky. V době, kdy se začalo se zasy-
páváním, neexistovaly žádné směrnice, které by přikazo-
valy odvodňovat podloží výsypek (obrázek 2). Přesto se již
v úvodním plánování někteří odborníci zmiňovali o nutnosti
odvodnění podložky a také o ochraně budoucí výsypky
proti podzemním a povrchovým vodám. Tato upozornění
však nebyla vyslyšena a odvodňování podloží nebylo reali-
zováno s patřičnou důležitostí. Toto nevhodné řešení bylo
nutno připsat na vrub malým zkušenostem se zakládáním
tak mohutného výsypkového tělesa [1].
Lukovský potok se sice převedl přeložkou od Štěpánova
směrem k Razicím a realizoval se také odvodňovací příkop
„B“ pod obcí Kostomlaty. I když byl potok takto převeden,
stále zůstalo jeho rozsáhlé podpovodí, z něhož neustále
proudila voda a stékala před čelo výsypky. Situace se řešila
zachycováním vody provizorními retenčními nádržemi. Ty
přečerpávaly vodu do příkopu „A“, který byl vybudován
v předpolí výsypky a odváděl vodu do Štrbického potoka.
Toto opatření však nebylo vzhledem k nedostatečné kapa-
citě a ke špatné technické instalaci dostačující, povrchová
a srážková voda po přívalových deštích se zadržovala před
čelem výsypky a zde vytvářela rozsáhlé vodní plochy [12].
Dále docházelo ke vsakování vod do propustného podloží
a do nekonsolidovaných sypaných zemin (kusovitých jílů
a propustných písků). Intenzita vsaku závisela na absolutní
výšce hladiny v akumulaci před čelem výsypky a morfologii
původního terénu. Neustálé zasypávání přímo do vody ved-
lo k negativním důsledkům na soudržnost zakládané zemi-
ny a také na zhoršování stability výsypky. Výsypka postupo-
vala a neustále byly zasypávány četné prameny a rozptýlené
vývěry vody, a to bez jakékoliv následující sanace [13].
Obr. 2
Radoveslická výsypka 1979
2.1
Zakládání výsypky – hydrogeologické problémy
a výstavba Štoly pod Radovesickou výsypkou
Pata výsypky byla bez jakéhokoliv řešení trvale zatopená
až do roku 1980, kdy došlo k zasypání příkopu „A“, jež
měl za úkol odvádět vody z původního koryta Lukovského
potoka a také vodu ze silně zvodněných přilehlých svahů.
Neustále docházelo ke stékání vody k čerpací stanici, jež na
to nebyla dimenzována, a dále k přetékání záchytných hrází
na přeložce Lukovského potoka ve Štěpánově [14]. Problém
vyvrcholil roku 1981, kdy se na základě četných podzimních
srážek a následného jarního tání nakumulovalo před patou
výsypky cca 1 mil. m
3
vody, následkem toho došlo ke
zvýšení hladiny o 3 m a k zatopení čerpací stanice včetně
napájecího zařízení.
V důsledku nastalé situace došlo k přehodnocení koncepce
odvodnění předpolí výsypky a byla přijata nová zásadní
opatření, jejichž cílem bylo zlepšení současného stavu. Na-
instalovala se tedy plovoucí čerpací stanice o vyšším výkonu
s výtlačným potrubím zaústěným do příkopu „B“, vedoucím
podél jižní paty výsypky. I přesto se hladina vody ve výsypce
neustále zvyšovala a zůstávala trvale vázána v tělese výsypky,
protože neměla možnost odtoku. Do roku 1985 vystoupila
hladina podzemních vod až do výšky kolem 290 m. n. m.
Situace již byla nezvladatelná a hrozilo naprosté rozbředání
jílů a rozpad tělesa. Jako nové a konečně účinné řešení byla
navržena realizace odvodňovací štoly přímo pod výsypkou.
Tento návrh Výzkumného ústavu v Mostě byl schválen již
roku 1980. Projekt v několika etapách zpracovaly Báňské
projekty Teplice. Ražbu plného profilu razicím štítem De-
mag o světlosti 4 m prováděla Výstavba dolů uranového
průmyslu a samotné ražení štoly probíhalo od února 1982
do října 1985. K jejímu úplnému dokončení došlo až roku
1987. Je dlouhá 2887 m, její průměr je 3,5 m a stoupá
Obr. 3
Poškozený pásový dopravník 252 při sesuvu půdy
v roce 1994