Basic HTML Version
55
Keramický zpravodaj 28 (2) (2012)
techniku. Sovětská
okupace a následné
prověrky tyto proce-
sy zabrzdily, naštěs-
tí zcela nezastavily.
V podnicích na klí-
čových postech v té
době již převláda-
li racionálně uvažují-
cí lidé převážně tech-
nického vzdělání, kte-
ří měli zájem na po-
kračování spolupráce
se západními firmami
a to i za cenu konflik-
tů s ideologicky za-
měřenými
orgány,
osobami a STB, kte-
rá pozorně sledova-
la veškeré zahranič-
ní kontakty. Po celá
sedmdesátá léta po-
kračovaly dovozy za-
řízení a materiálů, při-
čemž hlavní omezení
představoval nedostatek devizových prostředků. Valutový
přídělový systém vyvolával permanentní tlak na náhradu
západního dovozu tuzemskou výrobou, vlastním vývojem
nebo dovozem z RVHP. Tyto snahy byly provázeny jak rela-
tivními úspěchy, tak i velmi problematickými výsledky a plýt-
váním prostředků. Příklademmůže být modernizace vypalo-
vacích agregátů. Kolem roku 1970 se více než 80 % výrob-
ních kapacit obkládaček a dlaždic vypalovalo v zastaralých
velkoprofilových tunelových pecích otápěných vlastním ge-
nerátorovým plynem s dobou výpalu v řádu desítek hodin.
Necelých 10 % kapacity výroby připadalo na elektricky vy-
tápěné vícekanálové pece dodávané firmami SITI a Brown
–Boveri. Tyto pece se z různých důvodů, zejména odstíno-
vosti produktu, negativních dopadů na pracovní prostředí a
obtížné racionalizace, ukázaly být slepou vývojovou cestou.
Zbytek kapacit připadal na první italské rolnové pece elek-
trické nebo plynové s dobou výpalu kolem 3 hodin. Zboží
během výpalu stacionárně leželo při průjezdu kanálem na
kordieritových podložkách. Častá destrukce podložek a ke-
ramických rolen v pecích zapříčiňovala opakované havárie,
docházelo k poškození vyzdívky a vznikala nutnost častých
generálních oprav celých pecí. Devizová náročnost při náku-
pu náhradních dílů vedla k hledání jiných cest. Politicky pre-
ferované bylo využívání sovětských zkušeností ke konstrukci
vlastní bezpodložkové rolnové pece, s pohybem zboží pří-
mo po rolnách. Úkolem byla pověřena chlumčanská fabrika
spolu s Výzkumným ústavem keramiky v Horní Bříze v roce
1975. Vybudování prvních konvejerových pecí sovětské kon-
strukce otápěných plynem se stalo v Chlumčanech priorit-
ním stranickým úkolem. Nízká kvalita produktu, vysoká spo-
třeba energií a špatné pracovní prostředí vedly, přes veške-
rou ideologickou podporu, k závěru, že tudy cesta nevede.
Trvalý nedostatek obkladaček a dlaždic na tuzemském trhu
a permanentní tlak na zvyšování exportu s cílem získání ne-
dostatkových valut, vedly k rozhodnutí investovat v sedm-
desátých letech do rozšíření kapacit obkladových materi-
álů ve všech výrobních závodech. Současně bylo nutné
Obr 2
Hotel Imperial – plastiky u vchodu do kavárny
dotáhnout do úspěšného konce vývoj silnějších lisů a au-
tomatizaci nakládky výlisků na tunelové vozy, což nakonec
řešily výrobci keramiky silami vlastního technického rozvoje.
Pozitivní výsledky přinesla rovněž specializace maďarských
výrobců na výrobu přesných vypalovacích pomůcek, pouz-
der a podložek na bázi kordieritu. Rozměrově přesná pouz-
dra používaná při druhém výpalu obkladaček otevřela nové
možnosti pro mechanizaci a následně automatizaci pouzdro-
vání před tunelovou pecí a vypouzdrování za pecí. Uplatnění
našla tato pouzdra zejména u maloprofilových tunelových
pecí, které se začaly v sedmdesátých letech prosazovat při
modernizaci závodů v Horní Bříze a v Chlumčanech, ale i při
výstavbě nových závodů v Lubné (RAKO III.) v Michalovcích
a v Lučenci. Kordieritové drážkované podložky našly uplat-
nění v prvních rolnových pecích instalovaných po roce 1965
v Podbořanech a v Rakovníku (výroba obkladaček), v zá-
vodě Keram (RAKO2) při výrobě Rakoduru, později též
v Michalovcích a v Chlumčanech (výroba dlaždic).
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se podařil
v Rakovníku významný zlom ve vývoji receptury obkladač-
kové dvoužárové hmoty současně s vývojem nových typů
glazur. Tým vedený Františkem Fáberou dokázal, ve spo-
lupráci s VŠCHT (doc. Fr. Srbek) a Glazurou Roudnice nad
Labem (E. Příhoda, F. Novotný, J. Podhajský) vyvinout roz-
měrově stabilní hmotu, která nevyžadovala následnou kali-
braci, umožnila snížit vypalovací teploty a eliminovat ze zá-
kladních glazur nebezpečné olovo. Aplikace nové techno-
logie znamenala nejen výraznou redukci nákladů, ale vedla
i k celkové humanizaci výroby a to zejména vypuštěním vý-
robní operace označované jako „kalibrace“.
V roce 1968 se keramické podniky připravovaly na zavedení
nového modelu řízení a zejména na zvýšení samostatnosti
v oblasti obchodů a řízení. Do podniků nastupovali noví lidé,
mezi jinými i odborníci pro marketing, inovace a výpočetní