Basic HTML Version
56
Keramický zpravodaj 28 (2) (2012)
obohatit chudou nabídku o nové formáty a zdobené po-
vrchy. Při volbě koncepce stáli vedoucí pracovníci před řa-
dou omezení. Obtížné bylo zejména rozhodnutí, jaké vypa-
lovací agregáty nahradí v budoucnosti velkoprofilové tune-
lové pece. V dané době byla k dispozici dvě reálná řešení:
a)Konzervativní koncepce výpalu v maloprofilových tune-
lových pecích, které zachovávala obvyklý pohyb tunelo-
vých vozů v peci, před pecí a za pecí. Oproti tradičním
velkoprofilovým pecím však nabízela mnohem příznivěj-
ší vypalovací podmínky, zkrácení vypalovací doby (kolem
20 hodin) a lepší kvalitu produktů. Otevřeným problémem
byla volba vhodného paliva, neboť tehdy nebyl ještě k dis-
pozici zemní plyn. Tradiční vlastní generátorový plyn pro
budoucnost nepřicházel v úvahu kvůli nestabilní kvalitě,
nedostatku vhodného uhlí k jeho výrobě a dopadům na
životní prostředí. Palivový přídělový systém nabízel pouze
centrálně dodávaný dálkový plyn kolísavé kvality a topné
oleje nevhodné pro přímý výpal keramiky. Jejich použití
vyžadovalo oddělení spalovacího prostoru od zboží ke-
ramickými přepážkami zvanými mufle, což vedlo ke zhor-
šení energetické bilance. Za těchto podmínek neexisto-
val v ČSSR ani v RVHP výrobce pecí schopný garantovat
požadované parametry. Vhodní dodavatelé se nacháze-
li pouze v Itálii případně v Německu a nabízeli současně
i nezbytnou mechanizaci před pecí a po výpalu, včetně
zdobícího zařízení na glazovacích linkách. Zde se jednalo
především o sítotiskové stroje, které tehdy představovaly
hlavní dekorační techniku. Nevýhodou systému postave-
ného na maloprofilových tunelových pecích byla formáto-
vá omezení daná použitýmí pouzdry, limitované možností
automatizace, vysoké náklady na obměnu kordieritových
pouzder a vyšší energetická náročnost.
b)Progresivnější možností při budování nových kapacit a
celkové modernizace byly automatizované výrobní linky
s jednovrstvým rychlovýpalem na kordieritových podlož-
kách procházejících po keramických nebo kovových rol-
nách pecním kanálem s dobou výpalu kolem 3 hodin.
Jednotlivé kanály mohly být umístěny nad sebou a dodáva-
ly se jako jednopatrové, dvoupatrové nebo dokonce třípat-
rové rolnové pece otápěné plynem nebo elektřinou. Plynulý
provoz zajišťovaly před výpalem a někdy i po výpalu rolno-
vé zásobní vozy s automatickými nakládacími a vykláda-
cími systémy vybavenými často pneumatickými přenáše-
cími hlavami. Italští (SITI, SACMI) a němečtí (HEIMSOTH,
Kerabedarf) výrobci nabízeli zařízení v podobě komplet-
ních linek počínajících lisy, sušárnami výlisků, glazovací-
mi linkami a zásobními systémy až k třídícím a balicím lin-
kám. Docílovali tak vysoké produktivity, pružnosti a pestros-
ti v sortimentu a výrazných energetických úspor. Zajišťovali
pro odběratele kompletní garance kvality včetně nezbytné-
ho knowhow. Nevýhodou byl vysoký objem dovozů z ka-
pitalistických států (KS), vysoké náklady na výměnu rolen
a podložek a havárie v pecích způsobené často kolísáním
kvality plynu. Výsledkembývala nutnost pravidelných gene-
rálních oprav opět s enormními devizovými nároky.
Po zvážení všech výhod a nevýhod převládala při realiza-
ci kapacitních a modernizačních investic v sedmdesátých
letech tendence nasadit pro dvoužárové
výrobky (obkla-
dačky, polohutné glazované dlaždice) maloprofilové tu-
nelové pece. Platilo to v plně míře i pro výstavbu nových
závodů v Lubné u Rakovníka a v Lučenci, ale rovněž pro
nové linky na výrobu polohutných dlaždic (Chlumčany,
Horní Bříza, Michalovce). Na druhé straně pro výrobky
jednožárové (glazované i neglazované dlaždice a fasádní
obklady) se nakupovaly převážně kompletní linky s vý-
palem v podložkové rolnové peci (Chlumčany, Rakovník,
Michalovce).
Pokračování
Obr 3
Obecní dům – historická dlažba, Praha
Obr 4
Pošta Rakovník – historická dlažba