Basic HTML Version
61
Keramický zpravodaj 28 (1) (2012)
(The glasskin Friedrichs in Bohemia – Part 1)
VLADIMÍR DUFEK
Nejstarší prameny
Mezi skelmistry renesanční doby v Čechách jsou vedle
nedávno zmíněných Schürerů [1], Wanderů a Kittelů [2]
zařazováni také Friedrichové. Jejich činností v Evropě
se nedávno zabýval autor [3], patřící údajně k potom-
kům tohoto rodu. Úvodem proto citujeme několik jeho
postřehů. Prvním datem, kdy hypoteticky uvažuje pří-
chod Friedrichů do Čech, je rok 1256. Tehdy požádali
Ronovci krále Přemysla Otakara II. o souhlas k povolá-
ní saských horníků do severních Čech, kde spravovali
z hradu ve slezské Žitavě rozsáhlé pozemky. Slezsko
bylo tehdy součástí Koruny České. Podle záznamů
z dolů ve Freibergu byli v té době mezi úředníky dolů
četní Friedrichové. Skláři, kteří se k nim mohli připojit, ta-
kové povolení nepotřebovali, jejich jména se však v zá-
znamech nevyskytují. Přesto autor zaznamenal, že v té
době první skláři v Lužických horách založili sklářskou
huť ve vesnici Friedrichsdorf u potoka Friedrichsbach
pod vrchem Bouřný (702 m) a poté i další. Kolem roku
1385 pak potomci prvních Friedrichů měli založit jinou
huť v Doubickém lese. Odtud byla přenesena podle
Urbancové do nedaleké Chřibské v roce 1414 [4]. Tento
časový údaj není možno brát doslovně, naznačoval jen
dlouhé trvání provozu hutě v době její prodeje roku 1514.
Blízkým datem je pak rok 1443, kdy byl zaznamenán
huťmistr Friedrich u Friedebergu ve Slezsku.
Nejvýznamnější skelmistr rodu Friedrichů
V první části pojednání je věnována pozornost předkům
nejproslulejšího zástupce rodu, Martina Friedricha II.
(~1550–1612) syna skelmistra Martina I. z Horní Chřibské
(~1520–1602), z „nejstarší dochované huti v Evropě“, jak
charakterizuje tuto významnou památku autor [3]. Bohužel
byl její chod nedávno zastaven a její vybavení rozprodáno,
ač by si tato památka zasloužila zařazení do fondu evrop-
ského kulturního dědictví.
Martin Friedrich II. skelmistr v letech 1582–1612, patřil
k významným sklářským odborníkům ve střední Evropě.
Roku 1601 byl pozván braniborským kurfiřtem Jáchimem
Bedřichem vybudovat sklářskou huť ve vsi pod hradem
Grimnitz u Berlína. Za čtyři roky ji opustil a s jeho jménem
se setkáváme v bubenečské Královské sklářské huti, kam
přišel na přání císaře Rudolfa II. Již před založením této
sklárny tam byla vybudována brusírna skla v souvislosti
s příchodem Caspara Lehmana, slavného rytce skla, po-
zvaného ke dvoru Rudolfa II. roku 1588. Martin byl častým
hostem na císařském dvoře, neboť jeho úkolem bylo zajiš-
ťovat suroviny, zhotovovat pro alchymisty různé skleněné
výrobky, křivule, retorty, alembiky aj. Pro brusiče skla vedle
toho vyvíjet vhodné druhy skla.
Autor [3] cítí jako křivdu, že do šlechtického stavu bylo pový-
šeno roku 1592 pět členů dynastie s predikátem „Schürers
von Waldheim“ a roku 1598 dva členové dynastie „Wander
von Grünwald“ (1598), ale Martinovi Friedrichovi, kterému
dal císař ve své huti přednost před zmíněnými, se této cti
nedostalo, ač koncem 16. století byla považována friedri-
chovská huť v Horní Chřibské za nejvýznamnější místo
výroby pozdně renesančního stolního skla. O přednosti
severočeského skla před německým již kolem roku 1500
podala před polovinou minulého století svědectví německá
historička Margarete Klante [5].
Další údaje o rodu Friedrichů v Čechách podle W. A.
Friedricha
Jak již bylo uvedeno, první zmínka o skláři s křestním jmé-
nem Friedrich se objevuje v Lužických horách, což není
doloženo. Různí badatelé tvrdí, že šlo o skláře ze Slezska
(Klante, Hetteš), Duryňska (Blau), nebo Horní Falce
(Kühnert), usedlé zde již dříve. Nejspíše ale šlo o potomky
přistěhovalců do Krušnohoří, původem ze Saska.
Synové těchto sklářů byli běžně pojmenováváni jménem
Friedrich s přívlastkem Glaser. Důležitý údaj týkající se
spíše vnuků, přinesla dochovaná smlouva o koupi huti
ve Chřibské z roku 1514, odvolávající se na sto let stará
práva a svobody sklářů rodu Friedrichů. Skelmistr Veicz
(~1462–1531) z té doby, je uváděn také jako rychtář v měs-
tečku Chřibská. Privilegium k provozování huti udělil roku
1504 Zikmund z Vartenberka. Následovala mladší privile-
gia v letech 1560 a 1612 [6]. Nejčetněji je W. A. Friedrichem
citován z našich autorů M. Gelnar, z jehož prací je uvedena
alespoň jedna [7]. V dalším pokračování budou uvedeny
další.
Rozdíl mezi sklářskou hutí a sklárnou
Je třeba zdůraznit, že pod pojmem sklářská huť se tehdy
rozuměl komplex, ve kterém skelmistr organizoval celoroč-
ní samostatný chod zemědělského zázemí, zajišťujícího
pro skláře nezbytnou potravu (obilí, dobytek). K vodním
mlýnům byly doplněny stoupy na drcení křemene, později
se vodní pohon využíval i při broušení skla. Podle uděle-
ných privilegií se skelmistr staral nejen o výrobu skla, ale
také o lesnické práce, kde bylo možno vedle využívání
dřevní hmoty v omezeném rozsahu lovit zvěř a odchytávat
ptactvo, dále o vodní toky, na nichž bylo vedle plavení dře-
va možno lovit ryby. Navíc měl skelmistr právo várečné, pro
potřeby sklářů měl často vlastní pivovar. K řízení takového
komplexu měl skelmistr k ruce hutního písaře a vedle pra-
covníků ve sklárně, tavičů, topičů a popelářů zaměstnával
četné řemeslníky k údržbě zařízení a přípravě potřebných
přípravků. Z tovaryšů pak vyrůstali zdatní malíři skla i bu-
doucí obchodníci se sklem. Jestliže se v okolí vytěžilo dře-
vo, bylo nutno sklárnu posunout blíže ke zdrojům, takže
„vesnice zanikaly“, což byl zajisté i případ Friedrichsdorfu,
opuštěného údajně roku 1391.
V roce 1601 provázelo Martina Friedricha II. k založení
sklárny Grimnitz deset pracovníků z domácí sklárny: 5 to-
varyšů, 2 topiči, 2 popeláři a jeden malíř [5]. Je nutno si
uvědomit, že by si skelmistr nemohl dovolit ohrozit chod
vlastní sklárny odvedením většího počtu odborníků, je tedy
nasnadě, že počet zaměstnanců hutě oproti sklárně byl
opravdu značný.
Souhrn zaznamenaných dat z hutě Horní Chřibská
Na prvním místě genealogické tabulky W. A. Friedricha je
uveden Asmon Friedrich (~1460–1508), skelmistr v letech
SKLÁŘSKÝ ROD FRIEDRICHŮ
V ČECHÁCH – část 1