Basic HTML Version
59
Keramický zpravodaj 28 (1) (2012)
výrobci, umělci a architekty, ze které se pak rodily skvosty
architektury po celé rakouské monarchii. Nové požadavky
si žádaly jiné přístupy a nové lidi, kteří již přicházeli často
z umělecko-odborných škol. Za mnohé jmenujeme Emila
Sommerschuha (RAKO) a Václava Wlčka (HOB). Tito tech-
nici s uměleckými sklony dokázali, ve spolupráci s před-
ními umělci, mimo jiné s profesory Umělecko průmyslové
školy v Praze Benešem, Suchardou a Drahoňovským, po-
zvednout uměleckou úroveň produkce tak, aby splňovala
i ty nejnáročnější představy architektů (mezi jinými Kotěry,
Jurkoviče, Fanty, Balšánka a Plečnika). Podařilo se realizo-
vat řadu významných staveb v Praze (např. Obecní dům,
hotel Imperial, Hlavní nádraží), v Hradci Králové (Museum),
v Luhačovicích (lázně) a církevní stavby na Hostýně
(Jurkovič, Kőhler), ale i v dalších městech monarchie.
Jmenuji za mnohé např. lázně Gellert Fűrdó v Budapešti
a lázně Amalienbad ve Vídni. České slinuté obkladačky se
pod značkami Simplon (HOB) a Tunelia (RAKO) uplatnily
při stavbě významných technických staveb např. alpských
tunelů a tunelu Holland v New Yorku.
Na počátku 20. století byl sortiment rozšířen o dvoužáro-
vé pórovinové obkladačky, glazované fasádní slinuté ob-
klady a glazovanou mozaiku. Ke glazování se používa-
ly olovnato–cíničité glazury barvené oxidy kovů, přičemž
výpal se realizoval v pouzdrech muflových pecí. Období
do 1. světové války lze bezpochyby nazvat „Zlatou do-
bou“ keramiky. Výroba se rozšiřuje, vznikají nové fabriky
(Chlumčany), keramika proniká do dalších oblastí staveb-
nictví. Zásluhou Jana Lichtenštejna se propojují keramičky
v Rakovníku a Poštorné v jeden celek řízený generálním
ředitelem Emilem Sommerschuhem. Ploché výrobky jsou
doplňovány vysoce reliefními plastikami a keramickými
sochami. Nastává návrat k starověkým kořenům kerami-
ky (Persie, Mezopotamie, Egypt) s návazností na novější
tradice evropské a arabské (Španělsko, Itálie, Holandsko,
Anglie). Došlo k unikátnímu propojení průmyslu, umělec-
ké tvorby a architektury, které ukončil až světový válečný
konflikt. Ve válce se keramický průmysl orientuje převážně
na žárovzdorné materiály nezbytné pro válečný průmysl.
3.1920–1940 období racionalizace
(tunelové pece) a koncentrace vlastnictví
V poválečném období se továrny orientují na zvýšení kapa-
cit a produktivity. Nezbytným předpokladem bylo zefektivně-
ní výpalu, které se uskutečnilo v roce 1924 výstavbou prv-
ních tunelových pecí Dressler v Rakovníku a následně pecí
Kerabedarf
v Horní Bříze. Pohyb zboží v peci i mimo pece
se přemístil na koleje, významně se zrychlil a vytvořily se tak
předpoklady pro další racionalizaci. Hnací silou se stává elek-
třina. Tato významná modernizace je spojena se jmény Ing.
Karla Hineise v Rakovníku a Ing. Bohumila Brabce v Horní
Bříze. Tunelové pece, otápěné vlastním generátorovým ply-
nem vyráběným převážně z hnědého uhlí, určovaly podobu
keramických továren nejméně na příštích 60 let. Významně
se zdokonalila rovněž lisovací technika dodávaná jak český-
mi (ŠKODA, Vltavský) tak i německými firmami (Dorst).
Architektura se přeorientovala od vysoké dekorativnosti k jed-
noduchosti (kubismus, funkcionalismus, konstruktivismus).
Výroba reagovala nabídkou fasádních obkladů (Rakodur,
Obr 3
Hotel Imperial, Praha
Obr 2
Muzeum Hradec Králové