Basic HTML Version
58
Keramický zpravodaj 28 (1) (2012)
Jiří Sedmidubský
Pod pojmem obkladový materiál rozumíme jednak obkla-
dačky (pórovité, hutné až slinuté) používané k obkladům
svislých ploch v interiérech (pórovina) a v exteriérech (mra-
zuvzdorné – hutné až slinuté), jednak dlaždice (polohutné,
hutné a slinuté) používané zpravidla vodorovnému pokládání
podlah, ale i svislých ploch vnitřních a venkovních. V případě
hutných a slinutých výrobků mluvíme v dnešním pojetí často
o univerzálních materiálech, které jsou použitelné horizontál-
ně a vertikálně k obkladům v interiérech i v exteriérech.
Počátky průmyslové evropské výroby obkladaček a dlaž-
dic klademe do druhé poloviny 19. století, kdy němec-
ko–francouzská firma Villeroy–Boch přešla v manufaktuře
v Mettlachu na výpal uhlíma lisování základních tvarů z práš-
kové hmoty na hydraulických lisech v kovových formách.
Do té doby převládala v Evropě řemeslná výroba, pracující
na principu plastické hmoty formované v dřevěných nebo
sádrových formách a používající k výpalu převážně dřevo
(Španělsko, Itálie, Holandsko, Německo a Anglie).
Průmyslová výroba obkladových materiálů začala na úze-
mí České republiky již před 130 lety. Základní změny tech-
nologie a vlastnických vztahů nastávaly v přibližně dvace-
tiletých cyklech, samozřejmě v těsné návaznosti na změny
společenské. Pro přehlednost je proto účelné rozdělit celé
období na určité dílčí etapy s charakteristickými rysy:
1880–1900 období zakladatelské
1900–1920 „zlaté období“ keramiky (česká secese)
1920–1940 období racionalizace (tunelové pece) a
koncentrace vlastnictví
1940–1960 období války, znárodnění a „budování
socialismu“
1960–1980 období stabilizace poválečných zmatků,
návrat do Evropy
1980–2000 období modernizace a privatizace
2000–2011 období integrace a restrukturalizace
1. 1880–1900 období zakladatelské
V českých zemích lze počátky průmyslové výroby dlaždic
datovat do počátku osmdesátých let 19. století, kdy vzni-
kaly první fabriky v Rakovníku, v Horní Bříze, v Poštorné,
v Šatově, v Březánkách u Mostu (Břešťany), v Podbořanech
a v Praze (Hlubočepy, Vokovice). Začátky jsou spojené se
jmény Vondráček, Fitz, Műller, Jan II. z Lichtenštejna, Ditz,
Bárta a Tichý. Již ze znění těchto jmen plyne, že o základy
výroby stavební keramiky v Čechách a Moravě se rovným
dílem zasloužili jak Češi, tak Němci a příslušníci aristokra-
cie. Velký význam pro rozvoj české keramiky měla sku-
tečnost, že souběžně s průmyslem došlo k založení od-
borných škol v Bechyni, Praze, Znojmě (dnes v Karlových
Varech) a Teplicích. Většina fabrik vznikla v těsné blízkosti
ložisek keramických surovin (jílů, kaolinů a lupků) a uhel-
ných dolů. Orientovala se většinou vedle dlaždic a později
obkladaček též na kamnářské kachle, šamotové výrobky,
kanalizační a hospodářskou kameninu. Továrny měly té-
měř vždy vlastní těžbu surovin a jejich úpravu.
Z technologického hlediska se v prvním období výroby ob-
kladových keramických výrobků uplatňovaly dva základní
postupy. Při první metodě se jednalo o mokré mletí suro-
vin v bubnových mlýnech, následné odvodnění suspenze
na kalolisech, sušení kalolisových placek a jejich drcení
kolovými mlýny. Vzniklá lisovací hmota se ručně naséva-
la, často násobným násevem přes šablony do kovových
forem a slisovala se hydraulickým tlakem v lisech pohá-
něných parním strojem. Následný periodický výpal probí-
hal v kulatých pecích otápěných zpravidla černým uhlím
buď přímo, nebo přes keramické mufle. V prvním období
se vyráběly pouze jednobarevné nebo vícebarevné režné
dlaždice a keramická mozaika. Tyto materiály se používaly
i k obkladům fasád.
Druhý postup spočíval v drcení a homogenizaci surovin,
jejich míchání s vodou na plastické těsto a následné taže-
ní na pásmových lisech. Sušení a výpal probíhaly rovněž
v kulatých pecích. Tato metoda se používá v omezené míře
dodnes zejména pro různé tvarovky a specielní dlaždice.
Oproti lisování z práškové lisovací hmoty nebyl však její
podíl na celkové produkci v průběhu historického vývoje
nikdy významný (do 10 % celkové produkce).
2. 1900–1920 „zlaté období“ keramiky (česká secese)
Na přelomu století se zvyšovaly hygienické nároky v byd-
lení a rovněž secesní architektura si žádala nové výrob-
ky po příkladu španělské architektury spojené se jménem
architekta Gaudího. Doba dozrála k úzké spolupráci mezi
Stručná historie výroby
obkladových materiálů v České
republice – Část 1 (1880–1960)
(
Short history information about tile production in the
Czech Republic – Part 1 – (1880–1960))
Obr 1
Hotel Imperial, Praha