Basic HTML Version
49
Keramický zpravodaj 29 (6) (2013)
na kávu či kakao + hluboký talíř na polévku a mělký talíř na
hlavní jídlo zde prakticky neexistuje. Tomuto stylu samozřejmě
odpovídá i „konzumní“ keramické zboží v řetězcích.
Hlavnim typem této keramiky je miska – na rýži či polévku,
s menší verzí na čaj sencha, vyráběná pro nejchudší závod-
ní jídelny či restaurace – převážně v Čině. Každé průměrné
stravovací zařízení používá minimálně originální japonský
porcelán a keramiku s vysokým podílem ruční práce – pří-
kladem může být porcelánka Hakusan v Arite, která svoji
velikostí odpovídá asi našemu Českému porcelánu v Dubí,
ale jejíž produkce je charakteristická vysokým podílem ruční
práce – zejména plastických, rytých dekoraci a jejíž produk-
ci designoval asi nejznámější japonský designer Masahiro
Mori. Vyšší kategorie restauraci používají zásadně autorskou
keramiku – nejlépe vytvořenou přímo pro danou restauraci
a typ jídla, které se zde servíruje. Domácnosti jsou asi směsí
obého – zaleží na vkusu a chuti. Špičkové podniky a domác-
nosti krasoduchů a estétů servírující tzv. Kaiseki riyori – vy-
sokou japonskou kuchyni o nějaké továrně vyráběné nádobí
ani nezavadí – zde se používá pouze originální keramika vy-
robená co nejznámějšími autory a designovaná dle ročních
období pro výhradně jeden typ jídla – např. pouze určitý
druh jarního zákusku k čaji. Zde jsem několikrát zaznamenal
výskyt několika málo individuálních kousků evropské pro-
dukce – oblíbený je např. míšeňský porcelán, jako zpestření
stolovacího vybavení.
Specifickou oblastí jsou samozřejmě čajové misky (chawany)
umění, je samozřejmě mnohem lepší než u nás v Evropě,
nicméně dnes v době konceptuálního umění, to i zde mají
keramici trochu těžší než dříve. V posledních dvou, třech
letech zaznamenáváme výraznější snahu z řad mladších ja-
ponských keramiků, dostat se na pracovní či studijní stáže
mimo Japonsko, což by mělo logicky vést k opětnému roz-
šíření možnosti pro mimojaponské keramiky dostat se na
podobné pobyty sem do Japonska a pokusit se na základě
zkušeností zlepšit situaci svého oboru doma.
KZ:
Japonsko, kromě toho, že je zemí mnoha ostrovů, je
i zemí jejíž délka se počítá na tisíce kilometrů. Liší se kerami-
ky ze severu a z jihu?
Groh:
Tradiční japonská keramika se dělí podle technologie
či místa vzniku této technologie – tyto aspekty souvisí pře-
devším s nalezišti vhodných keramických materiálu, a tak
např. tradiční oblasti porcelánu je ostrov Kyushu – zejmé-
na oblast kolem slavného porcelánového tria měst Arita,
Hasami a Imari. Zde se podle historických pramenů začal
vyrábět první japonský porcelán po objevení lomu kamene
„toseki“, ktery je vlastně už čistá porcelánová hmota, jenž
se po rozemletí pouze smíchá s vodou a porcelán je připra-
ven k točení. Původní obyvatelé používali kámen „toseki“
k broušení nožů až do doby, kdy zavlečení korejští hrnčíři
začali kámen zpracovávat na porcelánovou hmotu a oblast
se pak stala díky východoindické společnosti proslulou výro-
bou a vývozem japonského porcelánu. Další porcelánovou
oblastí je Seto – které patři k sedmi nejstarším lokalitám vý-
roby keramiky v Japonsku a které dalo i keramice tradiční
japonské jméno – seto-mono. Mnoho keramických oblastí
leží převážně v centrální části hlavního ostrova Honšhu –
kolem středisek Tokoname, Shigaraki, Bizen, Kyoto, Echizen
a dodnes jsou tyto, jak Japonci říkají „staré pece“, centry
keramického průmyslu i autorských dílen. Jednotlivé typy
keramiky, které byly dříve více navázány na oblasti jejich
produkce se samozřejmě v současnosti promíchaly, a tak se
dnes můžeme setkat s výrobci porcelánu v Tokonamě, v se-
verní části Honšhu v Aomori známe dílny vyrábějící kerami-
ku Bizen, v Mashiku je několik dílen produkujících keramiku
Shino ci Shigaraki atd.
KZ:
Jaký je vztah japonské keramické tvorby a „konzumní-
ho“ keramického zboží v obchodních řetězcích?
Groh:
Zde je situace obdobná jako v odpovědi na Vaši druhou
otázku – o jakési „masovější“ keramické produkci lze hovořit
až poměrně pozdě po druhé světové válce. Japonská kuchyně
a způsob stolování se příliš neslučuje s evropskýmamodel – hrnek
Čajová plantáž vesnice Sasama - místa pořádání dnes již
slavného Mezinárodního festivalu keramického umění - ICAF
Galerie nad dílenskými prostorami u pana Shigekazu
Nagae v Setu. v popředí věc vytvořená technikou, která
ho proslavila - různobarevných porcelánových “žížalek”,
tvořících ve vrstvě tělo celé nádoby. V pozadí lité věci
deformované na speciálním závěsu v peci při pálení
V atelieru Shigekazu Nagae, jednoho z velikánů japonské
keramiky v Setu. Jedna z nejlépe vybavených dílen, které
jsem kdy viděl