Basic HTML Version
50
Keramický zpravodaj 28 (6) (2012)
konstatovat, že české a slovenské bentonity zdaleka ideální
strukturu nemají. Expanzní výkyvy našich montmorillonitů
jsou vesměs malé a proměnlivé, zřejmě závislé na různé
vzájemné propojenosti vrstev jílových minerálů, čímž je dá-
na i jejich soudržnost a pevnost. Praktickým příkladem jsou
promíšené či spíše propletené struktury kaolinitu a mont-
morillonitu. Potvrzují to i termické křivky uvedené v těchto
i v předcházejících střípkách (viz např. bentonit Wyoming).
Můžeme ještě doplnit provozní zkušenost z r. 1966, kdy
na nové šamotce ve Velkých Opatovicích byly provedeny
zkoušky s přídavkem 2–4 % braňanského bentonitu do
polosuché drolenkové hmoty lisované tlakem 35 Mpa
a vypálené na ž. 14. Jediným rozdílem oproti standardní
běžné výrobě byla hnědší barva tvarovek, jinak žádný vliv
přídavku bentonitu Braňany na fyzikální vlastnosti (póro-
vitost, pevnost, únosnost) se neprojevil. Použití bentonitu
jako samotné vazby do šamotové hmoty v množství 5 %
se neosvědčilo vůbec (dokonce došlo k mírné deformaci
tvarovek při výpalu). Takže od případného použití bentonitu
se ustoupilo.
Doplňme ještě, že bentonit a jeho různé mineralogické
variace se široce a ve velkém používají v mnoha oborech,
přičemž v řadě z nich jde o zcela nepostradatelnou součást
(slévárenství, stavebnictví, zemědělství, potravinářství, che-
mický průmysl, geologie, odpadové hospodářství).
Zbývá nám k dilatometrickému hodnocení chloritická skupi-
na jílových zemin. Řadíme ji ke čtyřvrstvým minerálům, které
se vyznačují velmi komplikovaným složením daným velkou
izomorfní substitucí a interstratifikací vrstev. Základní slože-
ní jsme popsali ve čtvrtých střípkách. V literatuře nenalezl
autor až na jeden případ z internetu [4] nic o dilatometrii
chloritu. V této internetové informaci italská firma “Expert
System Solutions“ v nabídce širokých možností uplatnění
svých nově vyvinutých bezkontaktních dilatometrů typu
Misura uvádí mimo jiné dilatometrickou křivku chloritic-
kého jílu z oblasti Sassuolo (Italie). Do našeho grafu, jsme
její průběh převzali. Vidíme, že ještě při 1250 °C tato
surovina v podstatě zachovává původní rozměr za surova.
Zaznamenané smrštění při 830–950 °C můžeme připsat de-
hydroxylaci - v celkovém smršťování je to ale kompenzová-
no běžnou teplotní roztažností. V intervalu 1000–1300 °C
krystalují forsterit, enstatit a spinel, aniž by při tom došlo
k rozměrové změně. Vlivem značného obsahu Mg začíná
od 1300 °C slinování, dochází k prudkému smršťování a při
1400 °C začíná tavení. Je pozoruhodné, že tato surovina
je charakterizována jako silně plastická. Používá se běžně
od roku 1970 a vzhledem k rozměrové teplotní stabilitě se
výhodně využívá v keramické technologii tepelně izolačních
materiálů.
O chloritických jílech žádné jiné bližší informace autor stříp-
ků nenalezl - pokud ovšem nehodnotíme krystalický chlorit
jako takový, který je chemicky a strukturně velmi rozmanitý,
průmyslově využitelný i jako rudní surovina.
Literatura
[1] Rada P.: Slabikář keramika, GRADA Publishing (1997)
[2] Garcia A.R. a kol.: Use of thermally treated bentonitic
clay in the formulation of ceramic tiles, Applied Clay
Science (2009) 271-276
[3] Morávek J.: Dilatometrie keramických plastických suro-
vin. Základní jílové minerály, Sborník geol. věd (1964)
řada TG–sv.4, 88-92
[4] http://www. Sintering behaviour of clays for the producti-
on of ceramics, autoři: Venturelli C., Paganelli M. (2007)
Sklářský rod Friedrichů
v Čechách – část 2
(The glasskin Friedrichs in Bohemia – part 2)
VLADIMÍR DUFEK
V první části pojednání [1] byla věnována pozornost
nejslavnějšímu skelmistrovi rodu, Martinu Friedrichovi II.,
kterého povolal do Prahy císař Rudolf II. a genealogii jeho
předků. Tato část je zaměřena na Martinovy pokračovate-
le, tedy na generace 5. až 7. ze 17. století (viz tabulka 1.)
Tabulka je v souladu s údaji [2], kde je zaznamenán roku
1514 sklenář Vít (Veicz), jehož dědicem byl syn Jiří a v roce
1557 je uváděn další potomek Asman (Asmon) Fridrich.
K letopočtu 1596 je v pojednání [2] přiřazeno jméno
Merten (Martin) Friderich, zachované donedávna na okně
kostela ve Chřibské.
Z osmi Martinových dětí si nejlépe vedl Eliáš I., který po
otcově smrti převzal vedení sklářské hutě. Působil v těžkém
období 30tileté války, kdy Chřibskou procházelo v roce
1631 saské vojsko, 1633 a 1634 zde leželo císařské vojsko,
roku 1637 přišlo vojsko bavorské. Škody zde působili také
Švédové v letech 1639, 1640 a 1643, nejhorší před od-
chodem roku 1648. V té době již udržoval chod hutě syn
Eliáš II. Jeho starší bratr Jiří byl malířem skla a rychtářem.
Údajně odešel roku 1659 do Krásné Lípy, ležící na sever od
Chřibské.
Posledním skelmistrem rodu ve Chřibské byl Eliáš III. Oženil
se s Annou Kateřinou, rozenou Hänke (Z tohoto sklářské-
ho rodu pocházel Tadeáš Hänke, slavný rodák z Chřibské,
nejznámější jihoamerický badatel a botanik vedle Alexandra
Humboldta, objevitel květiny Viktoria regia), která vedla
huť po jeho smrti po dva roky, poté se znovu vdala za Jana
Bedřicha Schürera von Waldheim.
Významným členem rodu byl také Jiří, syn Eliáše II., učitel
a varhaník, který v Chřibské vzbudil zájem o hudbu zalo-
žením pěveckého souboru. Jeho zásluhou byly pro místní
kostel opatřeny velké, 15registrové varhany. O něm a jeho
potomcích, včetně slavného Bedřicha Egermanna bude po-
jednáno v závěrečné, třetí části, věnované 18. století.
Zatímco v Chřibské rod Friedrichů končí, objevuje se jeho
nová větev v Pojizeří. Patrně do hutě v Rejdicích odešel
jeden ze sedmi synů Martina II. V nedalekém příchovic-
kém kostele byl citován již v roce 1634 farář jménem
Friedrich. Berní rula 1654 zaznamenala jména Tobiáš
Friedrich, majitel domku č. 37 v Příchovicích, v domku
č. 1. Barbara Friedrichová a v domku č. 104 Jeremiáš
Friedrich.
Postupně došlo v této oblasti k úzkým vztahům mezi
sklářským rodem Preisslerů v Rejdicích, kde byla mezi lety
1652 a 1665 skelmistrová Anna Marie Preisslerová čtyřikrát
kmotrou Friedrichových dcer a také skelmistr Jan Preissler
byl kmotrem syna Kristiána Friedricha.