Basic HTML Version
49
Keramický zpravodaj 28 (6) (2012)
že až dosud bylo v této oblasti doloženo 103 středověkých
sklářských hutí, z nichž 38 se nalézá na české straně hra-
nice.
Daleko menší pozornost věnovali historikové činnosti kláš-
tera Hradiště (Gredis monachorum) v podhůří Jizerských
hor zbudovaného v letech 1145-1177. Klášter byl podřízen
západočeskému klášteru Plasy a měl nad ním patronát rod
Markvarticů.
V díle je celkem 13 obrázků. První část je věnována do-
chovaným místním stavbám, vzniklým využitím sklářského
kapitálu, a dalšímu hmotnému dědictví, druhá pak před-
stavuje výběr umělecky zpracovaných skleněných modelů
z dílny Leopolda Blaschky (1822-1895) a jeho syna Rudolfa
(1857-1939).
V letošním roce byla také vydána německá verze, opět za
podpory Česko-německého fondu budoucnosti. Autory
jsou Vladimír Dufek a Michal Gelnar.
Případným zájemcům uvádíme spojení na autora:
v.dufek@seznam.cz.
redakce
Střípky Z KERAMICKÉHO OBORU (23)
(Crocks
from ceramic field (23))
Jaroslav KUnc
Dilatometrické chování montmorillonitu
a chloritu při ohřevu
Montmorillonit patří ke třívrstvým jílovým minerálům.
V keramické technologii je používaný značně omezeně
a víceméně specificky s využitím jeho zvláštních vlastností
souvisejících s ovlivněním plastičnosti pracovních hmot a li-
cích břeček. Rada [1] uvádí, že přídavek bentonitu do hmot
pro vytváření užitkové a umělecké keramiky může být jen
několik málo procent. K většímu využití doporučili autoři
[2] žíhání bentonitického jílu na 700 °C, čímž se potlačují
jeho vlastnosti za surova a výhodně se využije v obkladač-
kových hmotách zpomalení průběhu slinování v důsledku
tvorby jiných konečných krystalických produktů. Je to asi
ojedinělý případ, kdy kalcinovaný montmorillonit působí
jako mineralizátor určující tvorbu krystalických produktů
výpalu. V tomto případě přídavkem bentonitického jílu byly
vyvolány procesy, při nichž vznikly nové tedy jiné krystalické
sloučeniny. Namísto mullitu, gehlenitu a wollastonitu vznik-
ly živce – anortit a albit. Byl tím i výrazně omezen vlhkostní
nárůst, neboť amorfních fází bylo méně. To dokumentuje,
jak složitými cestami prochází přeměna jílových minerálů
na krystalickou a skelně-amorfní fázi. Musíme přiznat, že
přesná fyzikálně fázová interpretace strukturálních přeměn
probíhajících přeskupováním v jílových vrstvách je velice
obtížná ne-li nemožná. Zatím se opíráme o určování vzni-
kajících krystalických sloučenin v průběhu výpalu. Ve výše
uvedeném případě, který vybočuje z běžných poznatků
o přeměnách jílů výpalem, autoři ověřili, že je možné efek-
tivně měnit fázové složení konečného produktu použítím až
40 % vyžíhaného bentonitického jílu jako náhrady za vazný
jíl ball clay do obkladačkové pracovní směsi.
U nás se dilatometrií bentonitů podrobně zabýval Jiří
Morávek, který své výsledky publikoval začátkem 60-tých
let [3]. Pro nás jsou jeho křivky velmi užitečné i dnes. Zjistil,
že české bentonity mají do 250–300 °C kontrakci v me-
zích 1–1,8 %, zatímco slovenské mezi 0,5–0,7%. Po této
kontrakci zůstává dilatace prakticky beze změny a to až
do cca 750 °C, kdy podle druhu bentonitu při dalším zvý-
šení teploty obvykle dochází k expanzním efektům (někdy
HISTORIE
(History)
i dvojitým), zatímco u jiných nikoliv - viz graf. Z celkového
schématu značně vybočuje Na-montmorillonit Askania
(SSSR), jednak projevem velkého smrštění do 300 °C a zvláš-
tě pak prudkou expanzí při 700–750 °C. Průběh expanze je
zřejmě vyvolán náhlým únikem hydroxylové vody, jak to vy-
plývá z endo-efektu na křivce DTA. To se následně odrazilo
v rozevírání mineralogické vrstevnaté stavby. Naopak velice
prostým jednoduchým průběhem se vyznačuje dilatomet-
rická křivka bentonitu
S
, z podniku GE.NE.S, a.s. Hnúšťa,
stanovená v laboratoři šamotky V. Opatovice na novém
dilatometru “Clasic“. Složení a uspořádání trojsouvrství
montmoriilonitu těchto dvou bentonitů se jistě bude znač-
ně lišit. Zatím co uspořádání vrstev montmorillonitu Askania
bude se blížit teoretickému, u bentonitu
S
nikoliv. Tyto
skutečnosti vypovídají o tom, že montmorillonity podle své-
ho geologického původu, jsouce z různých lokalit, se mo-
hou svými vlastnostmi vzájemně velmi odlišovat. Můžeme
Obr.
1
: Dilatometrické křivky montmorillonitů a chloritic-
kého jílu (vč. DTA)