Basic HTML Version
52
Keramický zpravodaj 29 (5) (2013)
jsou dosud zajímavé. V umělecké keramice je však jejich
použití běžné kvůli vynikající dekorativnosti. Další dvě
skupiny jsou používány v hrnčířství, neboť umožňují při
nižším výpalu u pórovitého střepu získat širokou paletu
barev. Středně tavné glazury jsou již používány na hutnější
střepy s výhodou při výpalu v elektrických pecích. Konečně
vysokotavné glazury jsou určeny pro kameninu a porcelán.
Toto rozdělení je založeno na známé zásadě, že čím je
střep tvrdší a hutnější, tím se použije glazura výše teplotně
tavitelnější, a obráceně.
Z USA se představuje firma Laguna Clay Company [4]
s globálním působením v mnoha zemích světa, s celým
vyráběným širokým sortimentem glazur (i dalších surovin
pro keramiky). U nás jsou všeobecně známé glazury
z s.r.o. Glazura Roudnice n. L., širokou nabídku glazur pro
keramiky má i fa H+K, Lubná [5]. I v Mozambiku při svém
působení se autor setkal s neuvěřitelnou nabídkou škály
barevných glazur pro různé teploty z Jihoafrické republiky,
které vzhledem k nedostatku deviz, chtěl podnik získat
výměnou za bohatě vyřezávané výrobky ze dřeva. K tomuto
naturálnímu bezpeněžnímu obchodu (jako za prvobytně
pospolné společnosti) však nakonec nedošlo.
Také popel z rostlin lze jako taviva vzhledem k obsahu alkalií
použít. V knize zabývající se japonskou keramikou [6] se
uvádí, že popel dřevný obsahuje více vápenatých složek
nežli popel ze slámy, který je zase více křemičitý. Glazura
vzniká na povrchu nádob víceméně přirozeně v průběhu
výpalu, kdy popel z paliva (v něm hlavně K
2
O, CaO a MgO)
reaguje s hlinitou a křemičitou složkou na povrchu nádob.
K vytvoření popelové glazury je potřeba dosáhnout teplot
převyšujících 1000 °C. Podle této knihy se popel z rostlin
používá v Japonsku dodnes. Uveden je příklad běžné
používané receptury pro glazurní popelovou břečku: 30 %
živce + 30 % popel dřevný + 40 % popel slámový. V knize
je mnoho ukázek umělecké keramiky. Glazury popelové
při tom hrají významnou roli, neboť nejsou průzračné jako
glazury živcové, ovšem jejich umělecký dojem je originální,
nevtíravý a obdivuhodný.
Literatura
[1] Klug F., Prochazka S., Doremus R. H: Alumina-Silica
Phase Diagram in the Mollite Region, Journal of the
American Ceramic Society 70 (10) (1987) 750
[2] Eppler R.A., Obstler M.: Understanding Glazes,
1. vydání, American Ceramic Society, Westerville, Ohio
(2005) ISBN: 978-1574982220.
[3] Peterson B.: Temperature Ranges fo
r
Firing Glazes [cit.
http://potery.about.com, 17. 10. 2013]
[4] http://www.lagunaclay.com [cit. 17. 10. 2013]
[5] http://www.kerlubna.cz [cit. 17. 10. 2013]
[6]
Wilson R.L.:
Inside Japanese Ceramics: Primer Of
Materials, Techniques, And Traditions, Watherhill
(1995) 121-132,
ISBN: 978-0-8348-0442-5
85 LET EVŽENA KRAMEŠE
Pan inženýr Evžen
Krameš se 28. srpna
2013 dožil 85 let.
Právě on je jednou z již
nemnoha osobností,
které se o rozvoj
českého keramického
průmy s l u
před
desítkami let významně
zasloužily.
Evžen
Krameš
je
rodem
Vršov i čák
(čtvrť hlavního města
Prahy). Zde absolvoval
i reálné gymnázium a
pokračoval v Dejvicích
na chemické fakultě Českého vysokého učení technického
na Ústavu skla, keramiky, technologie a zkoušení staviv,
vedeném Prof. Ing. Dr. Rudolfem Bártou. Diplomovou
práci zpracoval pod vedením Doc. Ing. Dr. Srbka. Studia
dokončil v roce 1951 a jako asistent setrval v tomto
Ústavu a pozdější katedře technologie silikátů až do
počátku roku 1959.
Ze školy odešel do funkce vedoucího útvaru technologie
Výzkumného pracoviště Karlovarského porcelánu
v Karlových Varech – Březové. Dále působil jako poradce
v keramickém průmyslu na Kubě, jako technický náměstek
tehdejšího Státního výzkumného ústavu pro komplexní
mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné
keramiky v Praze (SVÚMASK) a dva roky jako vedoucí jakési
středověké rádoby porcelánky na severu Afganistanu.
V lednu 1967 nastoupil p. Krameš na generální ředitelství
Československých keramických závodů. Zde zastával
funkci vedoucího odboru vědeckotechnického rozvoje
s výjimkou pětiletého přerušení v letech 1975-1980, které
strávil v Argentině a Kolumbii jako technický delegát na
obchodním oddělení zastupitelského úřadu. Do důchodu
odešel na konci roku 1988. V době jeho působení na
generálním ředitelství se realizovaly akce, které úroveň
keramického, a nejen keramického průmyslu, významně
ovlivnily. Například: hmotárny Rájec a Třemošná,
vysokointenzivní elektromagnetická separace kaolinu
v Kaznějově a Božíčanech, velkokapacitní vozokomorové
pece v Poštorné, program robotizace, čistírny odpadních
vod ve Výzkumném ústavu keramiky v Plzni atd.
Čerstvý důchodce Krameš působil v letech 1989 až 1991
v Projektovém a konstrukčním ústavu, kde se podílel na
vzniku Keramického kolegia a následně i Silikátového
svazu. Ve svazu působil a stále působí jako technický
poradce.
Výroční valná hromada Silikátového svazu udělila panu
Ing. Evženu Kramešovi před patnácti lety čestné členství
ve svazu jako projev uznání jeho zásluh o český keramický
průmysl a Silikátový svaz.
Evženovi Kramešovi jsme přáli zdraví a pohodu
v rodině. A také, abychom mohli čerpat z jeho trvale
aktualizovaných odborných znalostí.
Pavel Fiala, předseda Silikátového svazu
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
(Association Chronicle)