Basic HTML Version
59
Keramický zpravodaj 27 (4) (2011)
Eleazarův děd Kašpar byl stařešinou šumburské větve
rodu, a také prvním ranhojičem. Podobně jako v českoka-
menickém regionu přicházeli Kittelové do styku se sklář-
ským rodem Schürerů ve Falknově, mělo na osudy sklářů
Kittelů i v Jizerských horách vliv založení syřišťovské huti
roku 1558 Hanušem Schürerem (1510-1590), patrně bra-
trem falknovského Pavla Schürera. Hanuš měl syna Jana,
který však v době jeho úmrtí nebyl plnoletý. Proto huť
spravoval až do své smrti roku 1609 Kašpar Schürer, zakla-
datel hutě v Rokytnici nad Jizerou roku 1561, další údajný
bratr Hanuše [10]. Ten byl spolu s Pavlem a dalšími skláři
roku 1592 nobilitován císařem Rudolfem II. (predikát
von
Waldheim
). Kašpar měl navíc dovětek
zu Laba
. Toho se
nedočkal Hanuš, je však v literatuře běžně uváděn s predi-
kátem.
Na návrší nad syřišťovským potokem postavili počátkem
17. století dva malíři skla, pracující v huti, osamělé domky,
v jednom z nich bydlel Tobiáš Assmann. Když zemřel roku
1625 skelmistr Jan Schürer, syn Hanuše, byl již jeho syn
Jan junior vyhlášeným odborníkem a stal se téhož roku
hejtmanem panství Dubsko-Frýdštejnského. Proto se zaji-
sté snažil zajistit vhodného zástupce, který by huť v době
jeho nepřítomnosti vedl a obrátil se i na příbuzné ve Falk-
nově. Nabízí se hypotéza, že mu byl doporučen polevský
mladý sklář Kašpar Kittel, který pozvání přijal. Za pobytu
v Syřišťově se seznámil s dcerou Tobiáše Assmanna Annou
a v roce 1627 se s ní v Liberci oženil. Ve stejném roce byl
skelmistr Jan Schürer jmenován knížetem Albrechtem
z Valdštejna dozorcem nad všemi hutěmi frýdlantského
knížectví. Měl již pro syřišťovskou huť vhodného zástupce
v Kašparovi Kittelovi.
Vedle dvou domků na návrší nad hutí byla založena další
obydlí, kolonie sklářů byla v roce 1608 pojmenována jako
Šubertovice. Brzy ji však začali nově přícházející skláři
nazývat
Šumburk
podle městečka na Desné, kde denní
docházení do Rejdické huti v oblasti Příchovic pro ně bylo
v zimním období nesnadné. Dnes nese ves podle jiného
německého názvu Schönberk jméno Krásná (
obr. 3
).
Obr. 3.
Mapa části jablonecké sklářské oblasti
První tři generace šumburských Kittelů
Sklář Kašpar Kittel, se ranhojičství přiučil nejspíše na
začátku třicetileté války, když pomáhal jako nezletilý
vojenským felčarům. Po svatbě se mu narodily dvě děti,
Kašpar II. (1635-1692), který po vyučení zůstal v místě
jako brusič skla (a také ranhojič) a Tobiáš (1638-1692).
Ten odešel do blízkého Jistebska, kde zakoupil roku
1666 statek od otce své choti Justiny, Eliáše Posselta.
V roce 1675 odešel do Lučan u Jablonce nad Nisou. Tam
vznikla nová odnož brusičů skla, která se dále šířila do
blízkých vsí, Smržovky či do Rádla.
Do syřišťovské hutě přišel roku 1640 nový majitel Kašpar
Horn, který zřejmě vedení hutě nadále ponechal zkušenému
skláři Kašparu Kittelovi. Huť po dohodě prodal hejtman Jan
Schürer hejtmanu Kryštofu Hornovi z Liberce, jehož manžel-
kou byla Justina Schürerová, Janova sestra.
Po smrti Kašparovy choti Anny se o malé děti starala její
sestra Margareta a v roce 1644 se stala druhou chotí Kaš-
para. Zemřela však již za rok, při narození dcery Margarety.
Zemřel také tchán Tobiáš, po němž zdědil Kašpar chalupu
v Šumburku; žil v ní téměř půl století.
V roce 1646 se oženil Kašpar Kittel potřetí, s Annou Wan-
derovou (1625 -1707), dcerou proslulého skláře Eliáše
Wandera (predikát
von Grünwald
získali roku 1599), která
byla o 20 let mladší. Patrně byla krátce chotí Kašpara Hor-
na, který brzy po svatbě zemřel. Můžeme předpokládat, že
se Kašpar Kittel stal poté rozhodující osobností v huti.
V roce 1648 pak došlo k další změně majitele. Huť koupil
skelmistr Eliáš Wander pro svého syna Jiřího (1636-1712).
Ten se roku 1656 oženil na zámku Hrubý Rohozec
s Annou Justinou Hornovou, dcerou libereckého hejtma-
na. Huť převzal až roku 1669, tedy šest let před smrtí Kaš-
para Kittela.
Z třetího sňatku Kašpara Kittela vzešli:
Čtvrtý potomek v pořadí, Jan Kittel (1647-1726), který se
stal podobně jako první syn Kašpar brusičem skla (oba byli
zaznamenáváni s latinským názvem
lapilicida
). Odešel po
vyučení do sousedního Kokonína, kde se stal rychtářem,