Basic HTML Version
58
Keramický zpravodaj 27 (4) (2011)
Dobrým vzorem pro své potomky byl Jan Kašpar Kittel
(1645-1717) z Polevska u České Kamenice který měl šest
dětí. Byl nazýván
otcem severočeského obchodu se sklem
,
což souviselo se vznikem řady zahraničních faktorií. Tak
byly tehdy zakládané společnosti zvány (
tabulka 1
). Jejich
chod zajišťovali příslušníci rodu. O rodičích tohoto sklář-
ského průkopníka, chalupníkovi Janu Kittelovi a manželce
Anně nejsou k dispozici žádná data, lze jen předpokládat
návaznost na zmíněného Matěje, jehož mohl být synem, či
spíše vnukem. Od roku 1641 jsou ve sloupské matrice
uváděni také Kittelové z Bukovan, Kamenického Šenova
a Chotovic, převážně jako skláři či brusiči.
Zdatným obchodníkem se sklem byl i syn Jana Kašpara,
Jan Kryštof (1676-1744), huťmistr v Rollhütte, na poloviční
cestě mezi Falknovem a zříceninou hradu Tolštejn. Sche-
bek [2] nesprávně uvádí, že Jan Kašpar, její zakladatel
v roce 1680, výrobce čirého průhledného skla, pocházel ze
Šumburku. Při opravě hutě roku 1731 podle záznamů
vyplácel kameníky, zedníky, přidavače, tesaře, truhláře,
kováře, zámečníky a také hrnčíře. Huť však vyhořela roku
1739, kdy posledními majiteli byli polevští Kašpar Kittel
a Jan Kittel [9].
S bohatstvím plynoucím z obchodu se sklem pozoruhodně
nakládal vnuk Jan Josef Kittel (1723-1788). Na svém
pozemku u hranice s vesnicí Falknov dal postavit kostel -
v práci [1] byl uveden snímek náhrobku u kostela s jeho
reliéfním portrétem - a také kolonii obydlí pro sklářské děl-
níky, zvanou nejprve Kittelwitz, poté
Kytlice
. Ta brzy
počtem obyvatel převýšila ves Falknov a název Kytlice se
přenesl na obě vsi, které splynuly v jeden celek. Došlo tak
i k odlišení názvu od krušnohorského Falknova, dnešního
Sokolova. Jan Josef Kittel, který v roce 1732 koupil falk-
novskou huť, byl roku 1752 byl propuštěn z poddanství na
sloupském panství a mohl zakoupit další huť s mlýnem
v Bedřichově na libereckém panství.
Odchod řady zkušených sklářů do zahraničí a zhoršující se
podmínky při výrobě skla - nedostatek dřeva k otopu,
resp. stálé zvyšování jeho ceny - byly příčinami útlumu
výroby v Lužických horách, takže další potomek, Jan Anto-
nín (1753-1820), v tabulce 1 pod písmenem d, byl posled-
ním z tamější sklářské generace Kittelů. Jeho syn Mikuláš
zemřel již roku 1828 a dědici odprodali rodinný statek Kyt-
lice v roce 1848.
V době, kdy končila éra sklářské větve přichází zpráva
z textilnictví: jiný člen rodu Kittelů markvartický Josef kou-
pil v roce 1823 pro svou továrnu první parní stroj (výkon
6 HP) , dovezený do Čech z Anglie.
Vznik šumburské větve Kittelů
Nejslavnější osobností, popsanou ve výše zmíněném přís-
pěvku [1], byl šumburský Jan Josef Antonín Kittel (1704-
1783), zvaný též Eleazar. Podobně jako falknovský Jan
Josef Kittel dal postavit v Šumburku kostel. Slavný je
dodnes stojící
Burg
, prototyp sanatoria, kde vedle ordinace
byly místnosti pro nemocné. Na
obr. 2
je zachycen pero-
kresbou z práce [8].
Tab. 1
Příklady záznamů o vybraných pracovnících
z pozdější doby u firem Fischer, Kittel & Cie,
Amsterdam, resp. Sacher, Kittel & Cie, podle E.
Schebka [2],125-126
a) Augustin Kittel, 70 let, + 25. 1. 1821
b) Ignác Kittel z Arnultovic (Arnsdorf) (dnes část města
Nového Boru) 67 let, + 7. 12. 1838
c) Kaspar Kittel junior, odešel 1808 do Stralsundu
d) Antonín Kittel, nepřítomen od roku 1807
e) Antonín Kittel jr. 48 let, + 29. 11. 1829
Poznámka: Prvně uvedený Augustin vzal s sebou na praxi
sedmnáctiletého Antonína Weisse, syna falknovského
rychtáře a malíře skla. Umožnil mu studium na tamější krá-
lovské akademii. Weiss se po ukončení studií brzy stal
malířem květin, proslulým po celé Evropě.
Obr. 2.
Burg Eleazara Kittela