Basic HTML Version
49
Keramický zpravodaj 27 (4) (2011)
Pásové hydraulické velkorýpadlo Bucyrus RH40E
V kaolinovém lomu Kaznějov u Plzně, patřícímu firmě LB
Minerals, s.r.o., pracuje nové hydraulické velkorýpadlo Bucy-
rus RH40E, které dodala společnost Phoenix-Zeppelin.
Tohoto téměř 106tunového “drobečka” pohání šestiválcový
motor Caterpillar C18 o výkonu 496 kW při 1 800 otáčkách
za minutu. Bucyrus RH40E je vybaven nakládací skalní lopa-
tou se spodním vyprazdňováním o objemu 6 m
3
. Pásy toho-
to hydraulického rýpadla jsou široké 750 mm (lepší stabilita
stroje) a vyrobeny jsou z vysoce kvalitní oceli.
Systém Tri Power
Bucyrus RH40E má unikátní systém kinematiky Tri Power,
který zvyšuje rypné síly a zamezuje odtlačení stroje při
těžení ze stěny, a tím výrazně zvyšuje jeho efektivitu.
“Když lopata vniká do stěny, systém TriPower převádí hori-
zontální síly na vertikální a přitlačuje stroj k zemi,” řekl
Michal Kafka, vedoucí prodeje strojů Caterpillar ze společ-
nosti Phoenix-Zeppelin. “Namísto, aby se stroj odsunoval
směrem dozadu, sedá si do země,” dodal Michal Kafka.
Systém TriPower je tedy unikátní funkce výložníku, kdy je
stroj při těžbě schopen držet rovinu ve vodorovném směru
a vyvíjet vodorovným směrem konstantní sílu. To vše se
děje mechanicky a stroj tedy nespotřebovává potřebnou
hydraulickou energii, kterou využije při vnikání do těžené-
ho materiálu. Díky tomuto systému je rýpadlo Bucyrus při
těžbě rychlejší než ostatní stroje se systémem vrchové
lopaty.
Celoroční využití
Společnost LB MINERALS, s.r.o., která lom vlastní, využívá
svůj nejnovější přírůstek do strojového parku celoročně.
Například v zimě těží toto velkorýpadlo zmrzlý
kaolin
a provádí skrývkové práce. Pro jiné stroje by bylo téměř
nemožné pracovat s takto tuhým materiálem. Pro Bucyrus
RH40E tomu tak není. Jeho maximální vylamovací síla
o hodnotě až 650 kN hravě překoná i tvrdost zmrzlého
kaolinu
.
[
02. 06. 2011, Stavební technika
]
Opatovická šamotka vyrábí už 119 let
Historie šamotky ve Velkých Opatovicích sahá do poloviny
devatenáctého století. Tehdy Ignác Meisel z Březiny získal
kutací právo na lupky a žárovzdorné jílovce. Po třiceti
letech prodal těžební povolení Eduardu Gessnerovi
z Mohelnice. Ten rozšířil výrobu a v roce 1885 založil spo-
lečnost Gessner a Pohl. O sedm let později firma otevřela
jeden z nejvýznamnějších podniků v regionu.
Továrnu na žárovzdorné výrobky, šamotové kameny a mal-
ty ve Velkých Opatovicích. “Šamotka měla tři oddělení:
pece, mlýny a cihlovky,” napsal v knize Vyprávění o Vel-
kých Opatovicích Zdeněk Budín. Surový žárovzdorný
i pálený jíl se včetně dalších surovin zpracovával ve dvou
kulových mlýnech, kde se směs rozdrtila na malé kousky.
Po namočení a odležení se z jílu pomocí lisů zvaných cih-
lovky připravovaly polotovary, které se v dřevěných for-
mách tvarovaly ručně. “Pohon zařízení obstarával parní
stroj,” přiblížil výrobu Zdeněk Budín.
V továrně se v té době vyráběly především šamotové cihly,
a to v šesti jakostech. “Na každé cihle byla vyražena znač-
ka z písmen G a P, hornického znaku a jednoho až tří kříž-
ků. Ty označovaly stupeň žárovzdornosti,” napsal Budín.
Na začátku července 1894 vydala společnost Gessner
a Pohl pro své zaměstnance Pracovní řád, který schvalova-
lo Císařskokrálovské okresní hejtmanství v Moravské Tře-
bové. Německý text doplňoval stručný český překlad. Byl
ale nekvalitní, psaný s pravopisnými chybami a německým
slovosledem. V dokumentu majitelé podrobně vymezili
pracovní podmínky zaměstnanců. Ještě téhož roku okresní
hejtmanství schválilo i dodatek řádu, který pojednával
o pracích povolených v neděli.
Hořáky do kamen
V roce 1913 firma Gessner a Pohl továrnu prodává i s při-
lehlými doly akciové společnosti Západočeské továrny kao-
linové a šamotové a. s. v Praze. V té době měla opatovická
šamotka sto sedmnáct dělníků a šest úředníků. “Ředite-
lem závodu se stal Stanislav Schmalz, který továrnu prosla-
vil v zahraničí. Vyráběl hořáky do plynových kamen, které
se vyvážely do USA,” upřesnil Budín.
V době první světové války dohlíželi na šamotovou výrobu
ve Velkých Opatovicích vojáci. Rok po válce skončila hlavní
tovární budova v plamenech. Oheň, který se hasiči snažili
zlikvidovat tři dny, zničil téměř celou fabriku. Do roka však
šamotka začala vyrábět znovu.
Další ránou byla ale hospodářská krize, která ve třicátých
letech postihla průmyslové podniky po celém světě. Maji-
telé museli kvůli nedostatku objednávek omezit výrobu.
“Lidé pracovali jen čtyři až pět dní v týdnu a asi dvě třetiny
zaměstnanců majitelé továrny propustili,” poznamenal
Budín. Po hospodářské krizi se začalo majitelům továrny
opět dařit. “Za druhé světové války se v továrně vyráběly
nejkvalitnější šamotové kameny,” vysvětlil ve své knize
Budín. V roce 1945 byl ve fabrice ustaven závodní revoluč-
ní výbor. Ten postupně zbavil pravomocí ředitele Schmalze
i vedoucí pracovníky. V roce 1948 se opatovická šamotka
stává součástí Moravskoslezských keramických závodů.
Sjednocení vedlo k centralizaci těžby i výroby na morav-
skoslezském území. Mezi léty 1960-1965 se šamotka
modernizovala. Po rekonstrukci se stala největším výrob-
cem šamotového zboží ve střední Evropě.
Změna názvu
V šedesátých letech vzniklo nedaleko továrny odborné uči-
liště, zdravotní středisko nebo mateřská škola. Po revoluci
ale začala výroba v šamotce klesat. Kromě převodu na
akciovou společnost se továrna musela vypořádat na trhu
s velkou konkurencí. V roce 2001 více než šedesátiletý
název Moravské šamotové a lupkové závody Velké Opato-
vice mizí. Šamotka se stává součástí mezinárodní skupiny
a dostává jméno P-D Refractories CZ a. s.
[
12. 07. 2011, Blanenský deník
]
Na sympozium “Mísa – bowl” přispělo město
Na Mezinárodní studentské porcelánové sympozium
“Mísa – bowl”, které se bude konat ve dnech
20. – 30. září 2011 v Ateliéru designu keramiky v Dubí
přispělo město Dubí částkou 130 tisíc korun. Výběrová
komise za účasti starosty Města Dubí Petra Pípala
a generálního ředitele Českého
porcelánu
Vladimíra Fei-
xe spolu s vedením ateliéru provedla výběr 11 studentů
z Polska, Japonska, Německa, Lotyšska, Slovenska
a z České republiky.
[
18. 07. 2011, Teplický deník
]
Keramika má nového šéfa
Společnost Laufen, která vlastní i znojemský závod známý
jako Keramika, má nového ředitele. Stal se jím Ladislav
Dvořák (37), jehož kariéra ve firmě začala před devatenácti
lety. Je to vůbec poprvé od založení Laufen CZ v Praze
v roce 1999, kdy byl na tento významný post dosazen
Čech. “Prioritou pro mě zůstává zlepšování servisu a kvali-
ty produktů značek Laufen, Roca a Jika na našich trzích,”
řekl Ladislav Dvořák bezprostředně po svém jmenování
generálním ředitelem.