Basic HTML Version
53
Keramický zpravodaj 28 (3) (2012)
jak uvidíme později, je v tomto úseku minimální (jedná se
jen o běžnou tepelnou roztažnost). Tato skutečnost nás
opravňuje ke konstatování, že zkoumaný kaolin je velmi
dobře vykrystalovaný a neobsahuje příměsi třívrstvých jí-
lových minerálů. Ty by se již v tomto úseku projevily, jak lze
dovodit např. hodnotami sedleckého kaolinu SIa. Ten v této
teplotní oblasti vykazuje sice malý nicméně zřetelný úbytek
hmotnosti, 1%, jak stanovll Morávek [2]. Obsah třívrstvých
jílových minerálů ovlivňuje spolu s nižším stupněm krysta-
ličnosti samotného kaolinu jeho vysokou plastičnost a další
specifické keramické vlastnosti, které jiné kaoliny, včetně
kaolinu HB, nemají. Právě třívrstvé jílové minerály se v tomto
nízkoteplotním úseku projevují. Tak třeba u illitu Vernéřovice
určil Morávek úbytek hmotnosti do cca 400 °C 2 %. Pokud
by šlo o montmorillonit, pak ten by ovlivnil ztrátu hmotnosti
ještě více. Doložit to můžeme hodnotami světově známého
velmi čistého bentonitu Wyoming – podle grafu na obr. 2
má ztrátu hmotnosti do 230 °C 7%, která se do 400 °C větší
jen o 0,5%. Můžeme k tomu dodat, že naše severočeské
bentonity, mající mnohem komplikovanější průběh termic-
kých křivek, vykazují nižší ztrátu hmotnosti – u Sabenilu 550
(z r. 1996) zjištěna ztráta 4% (křivky uvedeme v příštích sříp-
kách). Jak illity, tak montmorillonity ovšem existují s různou
uspořádaností a složením vrstev, takže i rozdílně ovlivňují
vlastnosti jílů. Technologickým projevem úniku této fyzikál-
ně vázané vody v keramické výrobě je eventuální křehnutí
struktury se vznikem zárodečných prasklin, ba dokonce již
v tomto teplotním úseku může únik vodních par strhávat
s sebou některé alkalické ionty, zejména Na
+
, jak to bylo
zjištěno u španělských jílovců [3]. To není až tak zvláštní,
neboť pohyb molekul vody v pórovitém systému keramiky
není jednoduchý (viz střípky 14).
Pro keramickou praxi zjišťování úbytku hmotnosti v nízkotep-
lotní oblasti může být dobrým orientačním vodítkem k použití
určitých surovin ve výrobě. Bohužel situaci komplikují orga-
nické látky často v jílech přítomné, které v oblasti nad 300
°C vyhořívají a přispívají tak ke ztrátě hmotnosti. Poznáme je
ovšem snadno podle protáhlého exo-efektu (až třeba do tep-
lot 900 °C, podle rychlosti ohřevu) na křivce DTA. Snížení
hmotnosti je také ovlivněno dalšími případnými příměsemi
– Al(OH)
3
, Fe(OH)
3
s jejich endo-efektem, či sloučeninami
sirnými s komplikovaným vlivem na průběh termických kři-
vek. Musíme tedy velmi pozorně hodnotit i tento nízkoteplotní
úsek, který jen zdánlivě má minimální vliv na průběh výrob-
ního procesu. Přímo učebnicovým příkladem vlivu třívrstvých
jílových minerálů jsou modré jíly
z oblasti Vonšova. Zřetelně
to dokládá J. Konta [4] studiem těchto vysoce plastických
jílů. Shrnuje různé údaje o značném podílu třívrstvých jílových
minerálů (hlavně illitu, méně bentonitu). Jejich vypočtený ob-
sah z chemických analýz udává v mezích 16–22,5 %. Tento
rozsah nemůžeme ovšem brát za měřítko variability kvality
modrých jílů, neboť to nebylo cílem citované práce. Je to jen
doložení vlivu třívrstvých minerálů na plastičnost modrých jílů.
(pokračování)
Literatura
[1] Kunc J.: Problematika výpalu šamotového ostřiva v rotač-
ní peci. Disertační práce. VUT FAST, Brno, 1976
[2] Morávek J.: Dilatometrie keramických plastických suro-
vin. Základní jílové minerály, Sborník geol. věd, 1964,
řada TG-sv. 4, 86
[3] Iordannidis A. a kol.: „Analysis of Lignite andClaystone…“,
Ind. Cer., (3) (2004) 191-197
[4] Konta J.: Petrologie a keramické vlastnosti modrého vaz-
ného jílu z Vonšova. Silikáty (3) (1977) 246
Stručná historie výroby
obkladových materiálů v České
republice – část 3 (1980
–
2011)
(Short history information about tile production in
the Czech Republic – Part 3 (1980–2011)
Jiří Sedmidubský
6. 1980–2000 Období modernizace a privatizace
a) Modernizace 1980–2000
Nejdůležitější událostí na počátku 80. let bylo dokončení
výstavby nového závodu na výrobu obkladaček v Lubné
u Rakovníka označovaného jako RAKO III. První projekty
vznikaly již začátkem sedmdesátých let, výstavba na „zelené
louce“ byla zahájena v roce 1976, současně se stavbou prak-
ticky shodné fabriky v Lučenci na Slovensku. Podmínky teh-
dejšího socialistického plánovaného hospodářství si vynutily
zvolit technologickou konzervativní koncepci dvoužárového
výpalu v tunelových pocích. Rozhodovací proces ovlivnila
nejasná perspektiva v oblasti palivových zdrojů, permanentní
nedostatek devizových prostředků a ne vždy pozitivní zku-
šenost s provozem prvních podložkových rolnových pecích
.
Přes významné zlepšení veškerých parametrů, které přines-
la výstavba nového závodu RAKO III, si většina odborníků
počátkem osmdesátých let uvědomovala, že další cesta
povede k bezpomůckovému jednožárovému rychlovýpalu
obkladaček i dlaždic s vypalovacími dobami pod 60 minut.
První pokusy s touto technologií koncem sedmdesátých let
v Chlumčanech, kde byly uvedeny do provozu dvě konve-
jerové linky sovětského typu, nebyly z hlediska dosažených
parametrů úspěšné.
Počátkem osmdesátých let vznikl v Rakovníku další pokus
vyvinout tuzemskou rolnovou pec a to ve spolupráci s kar-
lovarskou firmou REALISTIK (Knot). Jednalo se o pece
otápěné elektřinou vybavené kovovými rolnami a dráto-
vým dopravníkem. Zařízení před pecí a následné třídění
spolu s balením bylo vyvinuto vlastním technickým rozvo-
jem. Vzhledem ke kovovým součástem v žárovém pásmu
byla vypalovací teplota omezena na max 1050 °C a pec
byla tedy vhodná a používaná pouze na druhý výpal gla-
zovaných obkladaček a polohutných dlaždic. Do provozu
byly uvedeny 3 pece tohoto typu a pomohly řešit akutní
nedostatek obkladů před rokem 1990.
Jednalo se o poslední pece otápěné elektřinou, ne-
boť po roce 1985 došlo k postupné plynofikaci všech