Basic HTML Version
40
Keramický zpravodaj 27 (3) (2011)
PŘIPRAVOVANÉ ZÁKONY PRO OBLAST
PODNIKÁNÍ
1. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob
V poslední době v podnikatelské veřejnosti vzbudilo roz-
ruch projednávání zákona o trestní odpovědnosti právnic-
kých osob. K tomu několik poznámek.
Trestní postih právnických osob v právním řádu České
republiky je věcí novou a neobvyklou. O přijetí příslušné
právní normy se v legislativním prostředí vedou rozporu-
plné debaty nejméně od roku 2004. Hlavním důvodem
pro přijetí nové právní úpravy je však především skuteč-
nost, že Česká republika je posledním členským státem
Evropské unie, který zákonnou úpravu trestání právnic-
kých osob nepřijal a skutečnost, že z tohoto důvodu je
Česká republika kritizována i z orgánů OECD. Na druhé
straně nelze ovšem pominout, že v některých státech
byla sice příslušná právní norma přijata, avšak není v pra-
xi uplatňována.
V postihu právnických osob se uplatňují v zásadě dvě kon-
cepce. Jednou je systém správního trestání (správní delik-
ty), kde postih za protiprávní jednání je ukládán správními
orgány podle věcné příslušnosti. Tento systém v České
republice funguje, nyní však není považován za dostateč-
ně účinný.
Druhou metodou je pak začlenění postihu právnických
osob do soudního systému v odvětví trestního práva.
K této koncepci se připravovaná právní úprava přiklonila.
Návrh zákona byl schválen vládou 23. 2. 2011 a postou-
pen Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna jej pro-
jednala v prvním čtení jako tisk 285 a přikázala jej k pro-
jednání Ústavněprávnímu výboru Poslanecké sněmovny.
Návrhy na zamítnutí návrhu zákona či na jeho vrácení
zpracovateli k přepracování nebyly přijaty.
Jaké jsou základní principy nového zákona:
sama existence možnosti trestního postihu vytváří prostře-
dí, kde hrozba sankce bude dostatečně účinná, přiměřená
a odstrašující.
Z působnosti zákona jsou vyňaty orgány veřejné správy,
ačkoliv značná část trestných činů zejména v oblasti daňo-
vé, úplatkářství, poškozování životního prostředí může být
a také často je páchána institucemi na úrovni orgánů
samospráv.
Za konkrétní jednání, které naplňuje skutkovou podstatu
trestného činu a které bylo konáno ve prospěch právnické
osoby jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její čin-
nosti lze postihnout právnickou osobu trestní sankcí. Jde
především o jednání, kterého se dopustily statutární orgá-
ny, osoby vykonávající řídicí nebo kontrolní činnost, osoby
vykonávající rozhodující vliv na řízení právnické osoby
ale i jednotliví zaměstnanci jednající v zájmu právnické
osoby na základě toho, že řídicí a kontrolní orgány nepro-
vedly nezbytná kontrolní a preventivní opatření aby
k takovému jednání nedošlo. Trestní postih právnické oso-
by nevylučuje, aby byla postižena souběžně i konkrétní
fyzická osoba, která se jednání dopustila a to i z nedbalos-
ti pokud trestní zákon stanoví, že k naplnění skutkové
podstaty postačuje i nedbalost.
Důvodem přijetí nové právní úpravy je především skuteč-
nost, že u řady trestných činů (např. v oblasti životního
prostředí) nelze mnohdy zjistit konkrétní osobu, která za
porušení právních povinností odpovídá, a tedy tuto kon-
krétní osobu nelze postavit před soud.
Zákon nezavádí nové skutkové podstaty trestných činů.
Zákon je postaven na základu trestního zákona 40/2009
Sb. a výběrem z trestných činů zde uvedených konstruuje
možnosti postihu právnických osob. Je zcela zřejmé, že
řady trestných činů se může dopustit výhradně fyzická
osoba (znásilnění, únos, křivé tlumočení a m.j. ).
Do okruhu postihu právnických osob bylo vybráno 80
trestných činů tedy jen ty, které jsou vyžadovány evrop-
skou legislativou. Převaha trestných činů je z oblasti majet-
kové, ochrany autorských práv, oblasti počítačových systé-
mů, software, ochrany osobních údajů, trestné činy
daňové, úplatkářství, zaměstnávání cizinců, poškozování
životního prostředí. Z ne zcela zřejmých důvodů byly do
této skupiny trestných činů zařazeny skutky jako sexuální
nátlak, pohlavní zneužití, tedy činů, kde trestní odpověd-
nost právnické osoby si lze představit obtížně.
Ze stejně nepochopitelných důvodů nebyla zařazena sku-
pina trestných činů majetkových – neoprávněné užívání
cizí věci, porušení povinností při správě cizího majetku,
poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, způsobení úpad-
ku, nepravdivé prohlášení o majetku, porušení předpisů
o pravidlech hospodářské soutěže a m.j. u kterých je nao-
pak frekvence v činnosti právnických osob značná.
Další poznámku je nutno věnovat okruhu trestů, které lze
právnické osobě uložit, jsou to: zrušení právnické osoby,
propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo
jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz plnění veřej-
ných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo veřejné sou-
těži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsud-
ku.
Při ukládání trestů platí zásada přiměřenosti, tedy posou-
zení okolností za jakých k trestnému činu došlo (případně
opakovaně). V trestním řízení a to i v přípravném stádiu se
uplatňují principy trestního řízení obdobně jako při řízení
proti fyzickým osobám. Jde zejména o činnost a úkony
policejních orgánů při objasňování trestného činu, činnost
státního zastupitelství. Na druhé straně i právnická osoba
může mít svého obhájce s obdobnými procesními právy.
Závěrem je třeba připomenout, že proces přijímání zákona
legislativními orgány je teprve v počátku a lze očekávat, že
v některých částech bude docházet ke změnám a upřesně-
ním. Přesto by podnikatelská veřejnost měla vzít na vědo-
mí, že možnost reálného postihu bude existovat a že bude
nutné v rámci firmy nastavit efektivní kontrolní a řídicí
mechanizmy, které zabrání spáchání trestného činu, jehož
důsledky postihnou celou firmu.
2. Připravovaná koncepce úrazového pojištění
Současný systém úrazového pojištění byl zaveden vyhláš-
kou 125/1993 Sb. vydanou na základě zmocnění tehdy
platného zákoníku práce (zákon 65/1965 Sb.). Vyhláška
byla celkem pětkrát novelizována, v současné době je stále
platná.
Koncepce byla v roce 1993 postavena na výběru dvou pri-
vátních pojišťovacích subjektů – České pojišťovny a.s.
a Kooperativy pojišťovny a.s. Současně byla pojišťovnám
stanovena marže za obsluhu systému ve výši 13.5 %
vybraného pojistného.
Zaměstnavatelé hradí pojistné za své zaměstnance podle
vyměřovacího základu platného pro výpočet sociálního
pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve
struktuře podle odvětvových ekonomických činností
(OKEČ) – příloha č. 2 vyhlášky.
Pojišťovny hradí zaměstnavatelům náklady za odškodňová-
ní úrazů a nemocí z povolání v mezích jejich odpovědnos-
ti. Tento systém je funkční a nevykazuje zvláštní poruchy.
Problém je ovšem v tom, že vybrané pojistné je vyšší než
vyplácené náhrady a aktivní saldo každoročně mizí v beze-
dném státním rozpočtu. Není možné ani část vybraných
prostředků vrátit do systému formou prevence úrazů,
rehabilitace zaměstnanců apod.