Basic HTML Version
18
Keramický zpravodaj 27 (3) (2011)
666.76 Žáromateriály
Uvarov V. J. a kol.
Gazodinamičeskaja model formirovanija otkrytoj i zakrytoj
poristosti v processach samoraspostranjajuščegocja
vysokotemperaturnogo sinteza
(Plynodynamický model tvorby otevřené a uzavřené
pórovitosti při spontánní vysokoteplotní syntéze)
Steklo i keramika (12) (2010) 11-13, 3 obr., 9 lit.
V úvodní části článku autoři teoreticky rozebírají tvorbu
uzavřených a otevřených pórů při spontánní termické syn-
téze za přítomnosti plynů a par reagující látky. Hodnotí vliv
tekuté fáze, jejích par, vnějšího tlaku i podtlaku na tvorbu
mikrostruktury produktu, jehož použití je zamýšleno využit
při filtraci tavenin. Uvádí se k tomu řada matematických
rovnic s použitím teorie kavitace, která v sobě zahrnuje
podmínky tvorby bublin a jejich růstu až třeba po vznik
kavern. Vlastní práce, která měla teoretické předpovědi
ověřit, spočívala v použití prášku titanu o zrnitosti 5 - 10
µ
m a grafitu s rozměrem částic 15 - 20 nm. Důkladně pro-
míchané prášky ve stechiometrickém poměru autoři vsypa-
li do grafitové lisovací formy a umístili do vakuové pece.
Během 60 minut dosáhli samozápalné teploty (1500 °C).
Po samovznícení teplota okamžitě stoupla na cca 2200 °C
a po krátké výdrži byl produkt napřed skokově pak prů-
běžně ochlazen na 1000 °C (dokumentuje to příslušná
teplotní křivka). Analýza pórovitosti keramického filtrační-
ho elementu ukázala střední rozměr pórů 16,2
µ
m (viz.
křivka diferenciální funkce rozodělení pórů). Mikrostruktu-
ra je dokumentována snímkem rastrovací elektronové mik-
roskopie. Výsledky pokusu prokázaly správnost použití
teorie kavitace.
ISK-11-139
Kc
Rossichina G. S. a kol.:
Formirovanije fazogo sostava neobožžennych
ogneupornych betonov v temperaturnom intervalje
vyvoda agregatov dlja proizvodstva stekla na režim
ekspluatacii
(Vytváření fázového složení nevypálených
žárobetonů v teplotním intervalu pro uvádění
sklářských pecních zařízení do provozního stavu)
Steklo i keramika (1) (2011) 24-26, 3 obr., 7 lit.
Práce se zabývá sledováním změn fázového složení suro-
vých nízkocementových žárobetonů při zvyšujících se tep-
lotách od 110 °C, přes 380 °C až po 1400 °C. Sledování
byla provedena za použití speciálního instrumentálního
vybavení včetně počítačového vyhodnocování, což umož-
nilo sledovat průběžně změny fázového složení v závislosti
na vzestupu teplot. Difraktogramy byly registrovány foku-
sační kamerou s cylindricky ohnutým monochromátorem
G. Huber G6701P. Způsob přípravy preparátu je stručně
popsán. Dosti podrobně je proveden rozbor změn fázové-
ho složení, vznik krystalických fází, jejich postupná krystali-
zace a změny v matrixo. Konstatuje se, že již za pokojové
teploty reaguje mikrosilika s vodou na gel. Určitou předě-
lovou teplotou je 380 °C, kdy se v pojivu objevuje korund
ANOTACE ZE ZAHRANIČNÍCH ODBORNÝCH ČASOPISŮ
(Annotations from foreign special journals)
Informace k plnému znění článků obdržíte na adrese redakce, tel.: 224 932 884, e-mail: vtei@silis.cz, silis@silis.cz
Al
2
O
3
,
α
–křemen, cristobalit, alumosilikáty proměnlivého
nestechiometrického složení, což také platí i pro kyanit
a mullit. Při této teplotě zaniká původní charakter mikro-
struktury. S teplotou pak postupuje krystalizace fází, mullit
krystaluje formou vláken, mizí křemen a ve větším množ-
ství vzniká anortit CaO.Al
2
O
3
.2SiO
2
. Popsán je stav při
1000 °C. Při 1400 °C dochází k měknutí a zesklovatění
amorfních fází. Uveden snímek mikrostruktury vazby při
380 °C s vyznačením zjištěných fází. V dalším snímku je
zachycen krystal kyanitu částečně propojený s vláknitým
mullitem. Výsledky zkoumání podporují možnost použití
nepálených žárobetonů ve vyzdívkách sklářských agregátů
při výrobě skla.
ISK-11-140
Kc
Tomšů F., Palčo Š.
Grundlagen für die Anwendung feuerfester Werkstoffe
(Základy pro používání žárovzdornin)
Keramische Zeitschrift 63 (2) (2011) 103-109, 6 obr., 18 lit.
Přehled je zpracován z hlediska maximálních teplot při apli-
kaci žárovzdornin, resp. hodnot termomechanických, termo-
fyzikálních a termochemických vlastností, při těchto teplo-
tách zjišťovaných. Důležité jsou také příčný teplotní gradient
vyzdívek, zejména při náhlém prudkém ohřevu (termošok)
a smáčivost kapalnou fází. Od těchto hodnot se odvíjí ter-
momechanická stabilita žárovzdorných materiálů a jejich
korozní odolnost při styku s kapalnými kovy a slitinami při
kontinuálním a/nebo diskontinuálním provozu.
ISK-11-141
Df
China B. B. a kol.
Polučenije termostojkich pokrytij na šamotnych
ogneuporach metodom svs
(Získání tepelně stálých povlaků na šamotových
žárovzdorninách aluminotermickou metodou)
Steklo i keramika (2) (2011) 29-32, 4 obr., 17 lit.
Exotermická metoda, kterou ke svému výzkumu autoři pou-
žili, se zákládá na samovolném hoření v pevné fázi, což roz-
pracoval již v r. 1967 A. G. Meržanov. V ruské literatuře je
označena SVS, v anglické SHS (self – propagating high –
temperature synthesis). Cílem práce bylo získání povlaků
spinel – mullit na šamotových cihlách. Reakční směs sestáva-
la z pomletých zlomků magnezitu (20 – 50 %), jemného
SiO
2
(10 – 60 %) a hliníkového prášku (20 – 40 %). Poji-
vem byla směs vodního skla a tripolyfosforečnanu sodné-
ho (Na
5
P
3
O
10
). Chemickým aktivátorem procesu byl přída-
vek TiO
2
. Na šamotové plátky nanášeli autoři namíchanou
směs, kterou po vysušení až na 200 °C vložili do elektrické
pece na 1000 °C za 1 hodinu. Tím byla iniciována syntéza
v nanesení povlaku s dosažením adiabatické teploty
1600 K (hodnoceno zvláštní termodynamickou modelova-
cí metodou). Reakce probíhá v důsledku vzniklé tepelné
vlny hoření v několika fázích, jak je doloženo chemickými
reakcemi. Složení proreagovaného povlaku je doloženo
rentgenofázovou analýzou. Zjišťována byla adhezní pev-