Basic HTML Version
22
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
Realizace zemědělské rekultivace vychází ze zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu a z povinnosti
skrývat kulturní vrstvy půdy. Technologický postup ze-
mědělské rekultivace je ovlivněn požadovaným výsled-
kem, kterým může být orná půda, louka, pastvina apod.
Rekultivační osevní postupy jsou prováděny v období
2-6 let.
Lesnická rekultivace je prioritou v rekultivačním procesu
s vazbou k mnoha zvláštním ochranným funkcím lesa.
Realizace má dvě základní fáze, přípravu ploch a zakládá-
ní sazenic v rozsahu 1–3 roky a pěstební péči v rozsahu
6–8 let. Uplatňovány jsou dřeviny místního původu ve
schválené skladbě a dřeviny vhodné vzhledem k inklinaci
rekultivovaného území.
Vodohospodářská rekultivace představuje tvorbu nového
vodního režimu rekultivované krajiny formou stavebně tech-
nických opatření. V rámci menších vodohospodářských děl
jsou budovány např. příkopy, drény, odvodová žebra a re-
tenční nádrže za účelem regulace odtoku vody a zachycení
erozního sedimentu. Respektují se vytvořené lokální deprese
vody jako stabilizující ekologické prvek v krajině. Větší vodní
plochy jsou vytvářeny s vazbou na zaplavování zbytkových
jam či velkých depresí pro účely příměstské rekreace a jiných
funkčních využití.
Ostatní rekultivace, funkční a rekreační zeleň. Při navrhová-
ní krajinotvorného řešení touto formou není volen klasický
způsob rekultivace lesní nebo zemědělské, ale forma roz-
ptýlené zeleně (roztroušená zeleň). Patří k významným kra-
jinotvorným prvkům. Jejich cílem je vytvoření např. parků,
lesoparků, sadovnických úprav, příměstské zeleně, začleně-
ní rekreačních a sportovních ploch do krajiny, úprava okolí
průmyslových objektů a skládek atd. Významným vegetač-
ním prvkem na rekultivovaných výsypkách je doprovodná
zeleň okolo vodotečí a břehových partií zatopených zbyt-
kových jam. Do rekultivované krajiny jsou navrhována také
stromořadí podél cest a komunikací, polní lesíky a remízky,
keře na erozně ohrožených svazích výsypek aj. Svůj význam
má i vhodné využití ploch s různým stupněm dosažené
sukcese, která je vnímána jako součást rekultivačního pro-
cesu zvyšující přírodní pestrost a přirozenost nových území
[3, 11, 12].
Obr. 1
Přehled rekultivací v
České
republice (autor: Ing. Kateřina Vymyslická)
Přínos pro životní prostředí
Životní prostředí je systém složený z pří-
rodních, umělých a sociálních složek ma-
teriálního světa, jež jsou nebo mohou být
s uvažovaným objektem ve stálé interak-
ci. Hlavní požadavky pro životní prostředí
je ekologická stabilita, produkce krajiny,
zdravotní požadavky a estetika.
Hlavními cíli rekultivace jsou: vhodné za-
členění rekultivovaných oblastí do kraji-
ny, vytvoření podkladů pro zdravé životní
podmínky, zvýšení ekologické stability
(USES) a biodiverzity, zlepšování vodní bi-
lance a úprava nebo změna hospodářské-
ho využívání území [1].
Botanická zahrada
Pěknou ukázkou rekultivace a jejího pří-
nosu pro životní prostředí je botanická
zahrada ve Štramberku (viz obr. 2). V Dol-
ní Kamenárce se těžil vápenec od r. 1860 do dvacátých let
minulého století. Poté byl lom využíván jako skládka komu-
nálního odpadu.
Později byl povrch skládky překryt škvárou a vzniklo tak fot-
balové hřiště. V roce 1993 se o místo začal zajímat biolog
Petr Pavlík a přišel se záměrem vybudovat zde botanickou
zahradu. Lokalita byla chráněným ložiskovým územím pro
budoucí těžbu vápence a již dříve bylo vydáno rozhodnutí
o rozšíření těžby velkolomu Kotouč na toto území.
Bylo tedy potřeba administrativně zařídit odpis ložiska. Poté
bylo možno začít s rekultivací. Při likvidaci ekologické zátěže
bylo z Kamenárky vyvezeno 986 plně naložených náklad-
ních aut. Na odhaleném dně začaly první výsadby v roce
1998 až 1999.
Vznikla tam expozice původní Štramberské vegetace, tedy
vápnomilných a teplomilných rostlin, většinou velmi ohrože-
ných. Některé vzácné rostliny sem byly přeneseny především
z lomu Kotouč Štramberk (kde byly původní lokality pro tyto
rostliny těžbou ohroženy). Členitý terén dna lomu (jezírka,
skalky) umožňuje společný výskyt mokřadní i suchomilné
vegetace. Z mokřadních druhů se zde vyskytují např. přeslič-
ka různobrvá, orobinec sítinovitý, orchidej kruštík bahenní,
Obr. 2
Botanická zahrada Štramberk (autor: Ing. Pavla
Foitová Dernerová)