Basic HTML Version
21
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
REKULTIVACE Z HLEDISKA PŘÍNOSU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
(Reclamation as a benefit for the environment)
Kateřina Vymyslická
1
, Pavla Foitová Dernerová
1
, Milan Mikoláš
1
Abstrakt
Článek pojednává o rekultivaci jako souhrnu činností, ve-
doucích k nápravě nežádoucích antropogenních zásahů do
krajiny ve snaze navrátit těžbou postiženou krajinu do pů-
vodního stavu tak, aby opět plnila její základní ekologické
funkce. Článek pohlíží na rekultivace jako na činnost vedou-
cí ke vzniku nového krajinného prvku. Ať už vznikne na zá-
kladě lesnické, hydrické, zemědělské či rekreační rekultivace
nebo jejich kombinací.
Článek se taky zabývá porovnáním rekultivací na různých
lokalitách, kde se těží nerostné suroviny, hodnotí jejich pří-
nos pro danou oblast a životní prostředí. Proces rekultiva-
ce je náročný a není možné při jeho realizaci opomenout
legislativu. Proto tento článek poukazuje i na hlavní práv-
ní normy, které s danou problematikou v České republice
souvisí.
Klíčová slova
rekultivace, zdevastovaná krajina, životní prostředí, těžba,
legislativa
Abstract
Article discusses the reclamation as the activities that re-
move adverse anthropogenic interventions in the land-
scape. Reclamation is trying to return the devastated land-
scape after mining to its original condition. The devastated
landscape must regain the fundamental ecological func-
tions. Article describes the reclamation as the activity that
produces a new landscape. New landscape created by from
the silvicultural, hydric, agricultural or recreational reclama-
tion or their combinations.
The article also presents a comparison of reclamation at dif-
ferent locations. This article evaluates their suitability for the
particular region and the environment. The process of rec-
lamation is difficult. Reclamation is done by the legislation.
Article describes the most important laws and regulations in
the Czech Republic, that relate to this topic.
Keywords
Reclamation, devastated landscape, Environment, Mining,
the legislation
Úvod
Porušování a určité znehodnocování přirozeného stavu
přírodního prostředí je průvodním jevem existence lidské
společnosti, procesu přeměny přírodního prostředí v životní
prostředí člověka.
1
VŠB – Technická univerzita Ostrava, Hornicko–geologická fakulta, Institut hornického inženýrství a bezpečnosti,
17. listopadu 15/2172, Ostrava – Poruba
Z negativních vlivů, které má činnost člověka na krajinu,
se nejcitlivěji uplatňuje činnost průmyslová a z toho opět
nejtěžšími zásahy do krajiny jsou způsobeny těžbou neros-
tů a to jak povrchovou (lomovým způsobem) těžbou, tak
i těžbou hlubinou. V případě povrchové těžby je to v první
řadě zábor lesního půdního fondu, popř. i zemědělského
půdního fondu. Pří hlubinné těžbě dochází k poklesovým
kotlinám.
K nápravě takto poškozených krajinných území nám slouží
rekultivace, činnost vedoucí k zmírnění škodlivých následků,
často i k jejich odstranění po skončení dobývání nerostů na
dané lokalitě.
Součástí každého POPD (plán otvírky, přípravy a dobývání)
je plán sanace a rekultivace, který vyhotovují těžební společ-
nosti pro území dotčené vlivem dobývání. Při jeho zpracová-
ní vychází ze SPSR (souhrnného plánu sanací a rekultivací),
dále ze závazných podmínek uvedených v rozhodnutí OBU
(obvodní báňský úřad) o stanovení DP (dobývacího prosto-
ru) a z předpisů upravujících ochranu ŽP (Životního prostře-
dí), z předpisů ZPF (zemědělského půdního fondu) a LPF
(lesnického půdního fondu) apod. [1, 2].
Rekultivace
Z hlediska fází dělíme rekultivaci na technickou, jejím cílem
je za pomocí těžké techniky např. dozery vymodelování no-
vého terénu. Průběh rekultivace bývá většinou následující:
těžební etáže se začnou zavážet zeminou, začnou se izolo-
vat místa pro vodohospodářské rekultivace a začne se mo-
delovat terén. Je vhodné znát sklon svahů, který se určuje
podle pozdějšího využití lokality. Součástí technické fáze je
úprava etáží, přesun, ukládání, rozprostírání a hutnění ze-
min i navezení ornice. Proto musíme volit vhodné materiály,
kterými se budou zavážet jednotlivé části, např. se může
využít odpadu z těžby resp. skrývkové materiály či výklizy.
Modelování profilu terénu je náročná a nákladná činnost.
Proto by se mělo počítat s tím, že navezený materiál ještě
dlouhá léta pracuje (sedá). Důležitý je také vzhled terénu.
Měl by být co nejpřirozenější a do daného prostředí by měl
zapadat.
Po technické fázi nastupuje fáze biologická, která má za
úkol nové území oživit. Jde především o biologickou me-
lioraci půdy, protierozní opatření a realizaci lesa v navržené
druhové a prostorové skladbě.
Budoucí podoba či význam dané lokality záleží na zvoleném
způsobu rekultivace. Tedy na tom, zda půjde o rekultivaci
lesnickou, zemědělskou, rekreační nebo hydrickou. Procen-
tuální zastoupení jednotlivých rekultivací je na obr. 1 [1, 2, 3].