Basic HTML Version
38
Keramický zpravodaj 28 (2) (2012)
Firmy – technologie – výrobky – veletrhy
(Firms – technologies – products – fairs)
145 let výroby keramiky
v Poštorné
(145 years ceramic production in Poštorná)
Radek Pavlis
Psal se rok 1866, století páry a rozvíjejícího se průmyslu za-
číná významně měnit tvář nejjižnějšího cípu Moravy. I když
vlastně tenkrát patřilo Valticko s obcemi Valtice, Úvaly,
Lednice, Hlohovec, Charvátská Nová Ves a Poštorná, do
Dolního Rakouska. Rod Lichtenštejnů, jehož panství se
rozkládá na velké části Břeclavska, začíná po vzoru dalších
šlechtických rodů investovat do průmyslové výroby. Dvorní
kancelář provádí v Bořím lese rozsáhlé sondáže, které mají
odhalit zásoby uhlí, případně jiné suroviny. Uhlí se sice ne-
našlo, ale zato byly objeveny bohaté zásoby hlíny vhodné
pro výrobu cihlářské zboží. Zjistilo se, že suroviny je oprav-
du dostatek a proto byl zahájen zkušební výpal v lichten-
štejnské valtické cihelně. Očekávané představy se naplnily
a tak v roce 1867 byla urychleně zahájena výstavba cihelny
v Poštorné. Počáteční náklady činily 7593 zlatých a včet-
ně výstavby první cihelné pece i nákup nezbytných strojů.
Používaly se lisy na drenážní roury, řezačka zpracované
hlíny a lokomobila. Zakrátko bylo v provozu na sedmdesát
strojů poháněných párou. V roce 1872 se postavila další
pec, tentokrát se čtyřmi komorami. Tentokrát již dvorní kan-
celář investovala 28136 zlatých. Provoz se stabilizoval a vý-
roba začala dosahovat značných zisků. Vedle cihlářského
zboží se začala rozvíjet také výroba kanalizační kameniny.
Z počátku se továrna potýkala s nedostatkem dělníků,
kteří dávali přednost práci na výstavbě železnice Břeclav
– Hrušovany. Pracovali zde dokonce cihláři z vídeňských
cihelen a také italští cihláři. Z počátku v cihelně pracovalo
60, v letním období až 100 dělníků. Aby továrna získala více
dělníků, byla postavena tovární kolonie s domky a byty pro
pracovníky.
Zakrátko se výroba i sortiment rozšiřuje a továrna získává
dobrou pověst i odbyt nejen v Rakousko-Uherské mo-
narchii. První výrobky byly exportovány již v roce 1868
na Balkán, do Ruska i do jiných evropských zemí. Velké
množství cihel a střešních tašek putovalo hlavně na lichten-
štejnské stavby, nebo výstavbu břeclavské rafinerie cukru.
Výrobní sortiment byl značný. Hlavně se vyráběly cihle, a to
jak ručně tak i strojově, duté cihle a zvonivky. Velmi žáda-
ná byla střešní taška rovná i vlnitá. Dále různé obkládačky,
dlaždice jednoduché a malované.
Od svého vzniku byla cihelna řízena přímo dvorní kance-
láří z Valtic, teprve v roce 1870 měla svého ředitele. Byl jím
Leonard Pflüger a po něm Vilém Kraus. Složení dělnictva
bylo stále stejné, práce velmi namáhavá a špatně placená.
Přesto se počet dělníků stále zvyšoval. Cihelna měla tehdy
4 oddělení: výroba chodníkové a mosaikové dlaždice s roč-
ní produkcí 250000 m
2
, kameninové výrobky s roční pro-
dukcí 500 vagónů a 500000 cihel. Další oddělení vyrábělo
střešní tašky, režné i glazované, různé stavební prvky a tvár-
nice s roční produkcí 3,5 milionu kusů. Dále to bylo kachlové
zboží i jiné glazované výrobky v počtu 400000 kusů. Platilo
pravidlo, že když si nemohl zákazník vybrat přímo v továrně,
tak ho naložili do kočáru a zavezli do poštorenského kos-
tela. Tam si prý určitě vybral. Poštorenský kostel je posta-
ven z 250 druhů různých lícových cihel a tvarovek. Stavěl
se tři roky a vysvětili ho v roce 1898. Ze stejného materiálu
je také postaven kostel sv. Michala v Ladné a rakouském
Katzelsdorfu. V podobném stylu je postavena také pošto-
renská fara. Márnice ve dvoře valtické nemocnice, kaple na
židovském hřbitově v Břeclavi jsou postaveny z červeného
lícového zdiva. Dále školy v Poštorné, Charvátské Nové Vsi
a Podivíně. Snad nejznámější zakázka byla po II. světové
válce a to 40 vagónů velkých glazovaných tašek na kostel
sv. Štěpána ve Vídni.
Podle ceníku z roku 1907 vyráběla poštorenská továrna
široký sortiment glazovaného cihlářského zboží v 16 zá-
kladních barvách, plnila také individuální zakázky. Na svou
dobu byla továrna velmi dobře vybavena. K pohonu 70 stro-
jů sloužily 3 parní stroje, později si továrna sama vyrábě-
la i elektřinu. Materiál zpracovávalo 18 hydraulických lisů,