Basic HTML Version
Keramický zpravodaj 28 (6) (2012)
Ze zvyšující se teplotou dochází u všech posuzovaných
střepů ke snižování saturačního poměru T-value (obr. 9),
což zvyšuje pravděpodobnosti mrazuvzdornosti střepu.
Příměs uhličitanu vápenatého působí příznivě při teplotách
900 a 1000 °C, hodnota T-value se pohybuje pod 0,75.
To je dáno vznikem větších pórů vlivem rozkladu CaCO
3
.
Zvyšováním teploty výpalu nedochází k výraznějšímu po-
klesu hodnoty saturačního poměru u vzorku BC jako je
tomu u obou porovnávaných střepů B a BF. Do jisté míry
hodnota T-value koresponduje s výsledky zkoušky nasá-
kavosti. Příměs fluidního popílku snižuje hodnotu T-value
vzhledem k referenčnímu vzorku B bez příměsi po výpalu
do teploty 1100 °C.
Na základě výsledů KDTA analýzy lze pozorovat, že přídavek
20 % uhličitanu vápenatého nejvíce ovlivňuje (snižuje) smrš-
tění střepu výpalem. Vznik anortitu je patrný od teploty asi
950 °C, kdy u vzorku BC téměř ustává smršťování výpalem
v porovnání s referenčním vzorkem B, který se výrazně zhut-
ňuje od teploty asi 1000 °C. To je asi o 100 °C více, nežli
je tomu u střepů vyrobených ze surovinové směsi obsahující
CaO (BC a BF). Obě zkoušené příměsi lze tedy označit jako
taviva urychlující zhutnění střepu při nižších teplotách výpa-
lu. Přídavek fluidního popílku snižuje délkové změny během
výpalu, ale obsah oxidu vápenatého je podstatně nižší, proto
jeho vliv není tolik patrný jako u vzorku BC.
Obr. 7
Vliv teploty výpalu na délkové změny střepu
Po výpalu na nejnižší teplotu 900 °C lze u všech střepů po-
zorovat zbytky slídových struktur, které s dalším nárůstem
teploty mizí. Pro referenční vzorek s označením B je typický
vznik mullitu pozorovatelný od teploty výpalu 1100 °C
s následným nárůstem jeho obsahu ve střepu a provázený
vznikem cristobalitu (výpal 1200 °C). Obsah CaO v suro-
vinové směsi má výrazný vliv na výsledné mineralogické
složení střepu po výpalu. U vzorků s obsahem uhličitanu
vápenatého v surovinové směsi vzniká při nižších teplotách
(900 a 1000 °C) hexagonální dmisteinbergit, který lze
brát za analogii primárního anortitu (LAS) popsaného v [5]
a který má stejné složení jako triklinický anortit. Při zvýšení
teploty výpalu ubývá dmisteinbergitu ve střepu a narůstá
podíl anortitu (obr. 12), který je ve střepu identifikován již
od teploty výpalu 1000 °C. Mullit ve střepu BC není téměř
vůbec detekován, pouze se objevují náznaky jeho existence
po výpalu na 1200 °C.
Při teplotě výpalu 900 °C i 1000 °C zůstává u vzorku
s označením BF (s obsahem fluidního popílku v surovinové
směsi) ještě určité množství anhydritu. Při vyšší teplotě se
zbytky anhydritu rozkládají, vzniklý CaO reaguje za vzniku
anortitu. Na rozdíl od vzorků BC je však vznik anortitu pa-
trný až při teplotách 1100 °C. Po výpalu na teploty 1100
a 1200 °C lze ve střepu BF nalézt mineralogickou symbiózu
anortitu a mullitu.
Obr. 10
KDTA zkušebních vzorků (1180 °C, 3 °C/min)
Obr. 9
Vliv teploty výpalu na saturační poměr T-value
střepu
Obr. 8
Vliv teploty výpalu na pevnost v ohybu střepu