Basic HTML Version
18
Keramický zpravodaj 29 (5) (2013)
ANALYTICKÉ STANOVENÍ EKOLOGICKÝCH PARAMETRŮ SMĚSNÝCH
BENTONITŮ FIRMY KERAMOST, A.S.
Analytical determination of environmental parameters for mixed bentonites produced by company KERAMOST, Plc.
JIŘÍ PAZDERKA, PAVEL PICEK (KERAMOST, A.S., MOST)
pravidla, řídí se dle vyhlášky 294/2005 Sb., která po-
jednává o podmínkách ukládání odpadů na skládky
a jejich využívání na povrchu terénu a dále dle vyhlášky
376/2001 Sb. hovořící o hodnocení nebezpečných vlast-
ností odpadů. Z těchto vyhlášek vyplývají i příslušná kri-
téria nutných zkoušek zapsaná v tabulkách označených
2.1., 10.1. a 10.2. (Takto jsou uváděna i v následujícím
textu). Za ukládání odpadů se dle klasifikace uloženého
materiálu samozřejmě platí. A tedy přicházejí na řadu
další otázky a technické termíny, které jsme dříve neznali
(mluvíme za autory článku). Ekotoxicita? BTEX? N? Nebo
snad O? Bylo tedy nutno hledat odpovědi.
Firma KERAMOST, a.s. vyrábí směsné bentonity složené
z bentonitů buď jednoho druhu, nebo hybridních z více
různých ložisek, dále uhlíkatých přísad, které jsou tvo-
řeny rozemletým černým uhlím splňujícím požadované
kvalitativní parametry a donátorem lesklého uhlíku, tedy
organickou pryskyřicí, dle potřeby a požadavků zákazní-
ka i dalšími aditivy jako jsou grafit či plastifikátor. Samot-
ný bentonit, který je přírodního, anorganického původu,
nepřináší žádné ekologické problémy, je vyjmutý z povin-
nosti registrace dle REACH, není tedy nebezpečná látka,
jak můžete dohledat ve všech našich bezpečnostních lis-
tech. U ostatních surovin se spoléháme na bezpečnostní
listy subdodavatelů.
Směsné bentonity jsou už ze své podstaty zdrojem uh-
lovodíků. Ve slévárnách však nejsou jediným původcem
Teoretický úvod
Život je změna. Stejně tak průmyslový obor slévárenství
se mění, není uzavřený, ukončený, neustále se vyvíjí. A to
i v závislosti na globální ekonomické situaci. Ta k nám
v minulých letech přinesla do řady sléváren výraznou
změnu výrobního sortimentu. Od častých „relativně“
bezproblémových bezjádrových odlitků začaly slévárny
vyrábět složitější, které jsou plné jader organického i an-
organického původu, ošetřené vodními i lihovými nátěry,
výjimečně bez apretace. Změny to znamenalo i v řízení
kvality jednotných bentonitových směsí, ještě větší důraz
začal být kladem na programové řízení pomocí zavedení
bilancí formovací směsi, ne jen dle výsledků laboratoře.
Pokud pomineme (což pominout nelze!) velkou a častou
proměnlivost vyráběného sortimentu, vznikla potřeba
změn v dávkování jednotlivých surovin do JFS. Zvýšené
množství rozpadajícího se jádrového ostřiva, na které
se můžeme s trochou nadhledu dívat jako na ostřivo
nové, vyvolala potřebu zvýšeného dávkování bentonitů,
dle současného trendu ve slévárnách bentonitů směs-
ných, tedy s uhlíkatou přísadou. Pokud šlo zareagovat
na zvýšené množství rozpadajících se jader, došlo ke
snížení dávkování nového ostřiva do mísiče. V některých
slévárnách dokonce došlo k úplnému zastavení, tedy
nulovému dávkování nového ostřiva, což časem přineslo
výrazné problémy ve formě výskytu slévárenských vad na
odlitcích i snížení kvality JFS. Toto byly ojedinělé příklady
(které nejsou hodny následování). Většina sléváren se
i nadále řídila teoretickým předpokladem, že k jádrové-
mu ostřivu je nutno přidat 10 – 30 % ostřiva nového.
Nové ostřivo je pojeno účinněji než povrchy zrn pokryté
produkty z jádrového pojiva Bentonit a voda se před-
nostně usazují na zrna formovacího písku, která jsou již
potaženy jílem. Je třeba dlouhého a intenzivního mletí
než písky z jader mají stejné vlastnosti jako základní for-
movací písky. Destiláty a kondenzáty z jádrových směsí
brání vzniku vazeb s bentonitem. Mnohá organická
pojiva vnášejí do JFS různá množství kovových solí. Soli
přítomné ve vodách snižují pevnost v tahu v kondenzač-
ní zóně JFS vlivem elektrolytické interakce s aktivními
bentonity. Čím větší je rozpustnost solí, tím více klesá
pevnost v kondenzační zóně. K omezení negativního
účinku jader patří:
• nepoužívat objemná jádra – plná jádra;
• vyvarovat se pojiv vytvářející lesklý uhlík;
• odstraňovat z vratné směsi velké a jen částečné vyží-
hané známky jader;
• prodloužit dobu mísení směsi;
• zvýšit podíl aktivního bentonitu v JFS;
• upravovat směs na větší spěchovatelnost.
Logicky však muselo dojít k celkovému zvětšení množství
směsi. A tady vyvstala Nerudovská otázka: „Kam s ní?“
A nejenom tato.
Většinu použité přebytečné formovací směsi jsou slé-
várny nuceny vyvážet na skládku. Řízení skládky má svá
ODDÍL 12: EKOLOGICKÉ INFORMACE
12.1 Toxicita:
12.1.1 Toxicita pro ryby:
LC50* (96 h) pro sladkovodní ryby (pstruh
duhový): 16000 mg/l.
LC50 (24 h) pro mořské ryby (mořský okoun):
2800 - 3200 mg/l.
12.1.2 Toxicita pro vodní bezobratlovce:
EC50** (96 h) pro sladkovodní bezobratlé
živočichy: Dungeness crab - 81,6 mg/l, Dock
shrimp - 24,8 mg/l.
12.1.3 Toxicita pro vodní rostliny:
EC50 (72 h) pro sladkovodní řasy > 100 mg/l.
12.1.4 Toxicita pro mikroorganismy:
EC50 (48 h) pro perloočky (Daphnia magna,
metoda OECD 202): > 100 mg/l.
12.1.5 Toxicita pro suchozemské rostliny:
Nebyl pozorován žádný vliv na růst fazolí
(Phaseolus vulgaris) nebo kukuřici (Zea mays)
po přidání bentonitu v koncentraci 135g na
1,6 kg půdy.
* LC 50 - koncentrace látky, která způsobí úhyn 50
% testovacích ryb ve zvoleném časovém úseku.
** EC 50 - koncentrace látky, která způsobí úhyn
nebo imobilizaci 50 % testovacích organismů.
Tab. 1
Výňatek z bezpečnostního listu KERIBENTu C30