Basic HTML Version
21
Keramický zpravodaj 28 (5) (2012)
pojeny ponořením do suspenze. Přebytek suspenze pak byl
odstraněn válečkem na perforované podložce. Následovalo
vysušení a výpal - malé vzorky v laboratorní muflové peci při
teplotě 1320 a 1340 °C dle složení suspenze; nutná byla
výdrž 1 hodinu při 300 a 660 °C. Velké vzorky byly vypále-
ny obdobně v průmyslových pecích, komorové a tunelové.
Vyhodnocení získaných poznatků potvrdilo možnost snížení
maximální teploty výpalu obdobných materiálů o 100 °C.
ISK-12-289
Le
Vdovina E.V., Abdrachimov V.Z.
Issledovanie fazogo sostava v keramičeskich
kompozicionnych materialach na osnove beidellitovoj gliny
i otchodov proizvodstva mineralnoj vaty
(Výzkum fázového složení keramických kompozitních
materiálů na bázi baddeleyitového jílu a odpadů
z výroby minerální vlny)
Ogneupory i techničeskaja keramika (4-5) (2012) 67-79,
14 obr., 4 tab., 28 lit.
Dřívější práce autorů prokázaly principiální možnost využití
baddeleitového jílu a odpadů z výroby minerální vlny ve
výrobě keramických kompozitních materiálů. Ve výrobě
minerální vlny z čedičové vsázky se tvoří jako odpad gra-
nálie a dále jemný únos zachycený v odprašovacím zařízení
napojeném na kuplovnu. Tento příspěvek uvádí výsledky
strukturálních změn probíhajících při výpalu dvou zvolených
směsí obou uvedených surovin, a to:
- směs č. 1 baddeleyitový jíl 65 % + čedičové granálie
35 % a
- směs č. 2 jíl 65 % + odpad z odprašovacího zařízení
35 %. Ze směsi č. 2 byla připravena zkušební válcová
tělíska o rozměrech 50x50 mm. Ta byla vypálena v elek-
trické peci při teplotách 550-1150 °C s odstupem 100 °C,
s výdrží vždy jednu hodinu. Tělesa pak byla podrobena
strukturálnímu rozboru. Výsledky prokázaly, že mullit se
tvoří v daném případě při 1050 °C. Mullit vytváří malé
prizmatické krystaly, což souvisí s vysokým obsahem
Fe
2
O
3
v surovinách, přičemž ionty Fe
3+
nahrazují ionty
Al
3+
; výsledkem je pak omezená izomorfie. Publikace
obsahuje vyčerpávajícím způsobem popis přeměn probí-
hajících ve vypalované surovině.
ISK-12-290
Le
Monsberger G., Santowski K
Novyj metod aljuminievogo podruženija dlja proverki
ogneuporov rasplavlennymi aljuminievymi splavami i
ščeloče-soljami
(Nová metoda pro ověření odolnosti žárovzdorných
materiálů proti roztaveným hliníkovým slitinám a
alkalickým solím)
Ogneupory i techničeskaja keramika (4-5) (2012) 85-88,
11 obr., 3 tab., 6 lit.
Hodnocení odolnosti žárovzdornin proti působení rozta-
vených hliníkových slitin a roztavených alkalických solí se
zpravidla provádí jednak ponořením zkušebních tělísek
o rozměrech 25x25x51 mm do 3,5 kg roztaveného hliníku
obsahujícího 5 % MgO v kelímku vyrobeném z karbidu
křemíku při teplotě 850 °C s výdrží 96 hodin, jednak
v peci vložením zkušebního tělíska o rozměrech 80x80x64
mm s vyhloubeným otvorem velikosti 54x45 mm, který
obsahuje tělísko ze zkoušené slitiny o velikosti 49,5x30 mm.
Na ně se nanese vrstva směsí solí (45 % NaCl + 45 % KCl +
10 % NaF) a zakryje krytkou. Takto připravené tělísko se vlo-
ží do pece na 72 hodin při teplotě 950 °C. Po vychladnutí se
tělísko po úhlopříčce rozřízne a hodnotí se stupeň infiltrace
kovové taveniny do žárovzdorniny. Protože žádná z těchto
metod nedává objektivní a komplexní informace o korozi,
byla vypracována nová metoda spočívající v částečném po-
noření zkušebních žárovzdorninových těles 30x30x200 mm
do 8,5 kg roztaveného kovu (slitiny) umístěné v SiC kelímku
při teplotě 850 °C 48 hodin. Povrch roztavené slitiny byl
chráněn 400 g směsí solí (45 % NaCl + 45 % KCl + 10 %
NaF). Po ukončení zkoušky se pak hodnotí stav povrchu
zkušebních těles, jichž bylo vždy posuzováno 5 při jedné
tavbě. Tato zkouška kombinuje hodnocení obou shora
uvedených metod a navíc lépe informuje o korozi na třífá-
zovém kontaktu slitina – roztavené soli – žárovzdornina.
ISK-12-291
Le
Michre B., Peng Ch.
Starenie ogneupornych betonov: kakie vzaimodejstvija
suščestvujut i čto možet byť sdělano dlja uveličenija sroka
služby
(Stárnutí žárovzdorných betonů: jaké existuje
vzájemné působení a co může být vykonáno pro
prodloužení jejich životnosti)
Ogneupory i techničeskaja keramika (4-5) (2012) 89-94,
6 obr., 3 tab., 8 lit.
Příspěvek je věnován studiu působení vnějších vlivů na stár-
nutí nízkocementových betonových směsí LCC (Low Cement
Castables). Při sledování dvou druhů skladovaných LCC bylo
konstatováno, že velmi nebezpečná je vlhkost. Rovněž tak
jsou i nebezpečné reakce cementu s dalšími složkami směsi,
což může být příčinou neúměrně dlouhého tuhnutí. Proto je
nutné ochránit betonovou směs především před vlhkostí, např.
balením do vzduchonepropustných pytlů. Vzhledem k obtíž-
nosti realizovat toto opatření existuje dále alternativa přísady
deflokulantů; to platí i v přítomnosti vlhkosti. Tato skutečnost
byla prokázána při použití systému SioxX/SioxX-quick.
ISK-12-292
Le
Prestes a kol.
High-performance Nano-bonded Castables for
Petrochemical Applications
(Vysocevýkonné žárobetony s nanopojivou vazbou
pro petrochemické aplikace)
Refractories Worldforum 4 (3) (2012) 111-116, 10 obr.,
2 tab., 12 lit.
Klíčovým faktorem v petrochemii je zvýšení výdržnosti
vyzdívek rektifikačních kolon trpících erozí, termošokem
a ukládáním uhlíku. Pro zařízení FCC (fluidní katalytické
krakování) pracující při teplotách pod 900 °C se používá
žárobeton. V článku je popsán vývoj zcela bezcementového
žárobetonu s nanočásticovou vazbou SiO
2
a řadou aditiv
(i patentovaných) patrně brazilské provenience. Porovnávány
jsou tři druhy těchto žárobetonů s hlinitanovým žárobeto-
nem s cementem Secar 71 (3,5 %) a se dvěma špičkovými
komerčními žárobetony, jeden jako vibratovatelný na bázi
běžného hlinitokřemičitého ostřiva, druhý jako samotekoucí
s bauxitovým ostřivem. Složení zkušebních směsí je v tabulce.