Basic HTML Version
12
Keramický zpravodaj 28 (5) (2012)
mají a
m
nad 200 Bq.kg
-1
. Z laboratorních stanovení K, eU
a eTh v obou litologicky odlišných vrstvách kalciturbiditů
a na základě v terénu zjištěných kvantitativních poměrů
mezi oběma typy vrstev lze hmotnostní aktivitu kalcitur-
biditů v jejich různých úsecích (jde o úseky o mocnosti
kolem 2–3 m) odhadnout převážně na 30 až 100 Bq.kg
-1
.
To je v souladu s výsledky terénních gamaspektrometric-
kých měření (průměrná a
m
pro svrchní říčské vápence je
72 Bq.kg
-1
, vzhledem k pozitivním systematickým chybám
těchto měření je však skutečná hodnota zřejmě poněkud
nižší).
Z výsledků laboratorních gamaspektrometrických měření
vzorků ze sililiciklastických desek kalciturbiditů je zřejmá
výrazná pozitivní korelace mezi K a eTh (viz obr. 1).
V případě vyloučení obou vzorků se zvýšenými hod-
notami eTh lze korelaci K versus eTh vyjádřit vztahem
K = 0,2941*eTh – 0,0164, do nějž jsou koncent-
race K dosazovány v hm. % a hodnoty eTh v ppm
(R
2
= 0,80).
Z hlediska technologie výroby cementu z karbonátových
hornin lze za závažnou skutečnost považovat vysoké kon-
centrace draslíku v kalciturbiditech, jejichž siliciklastické
desky mají v průměru 2,3 hm. % K. Koncentrace draslíku
v siliciklastických deskách jsou přibližně desetinásobné ve
srovnání s koncentracemi tohoto prvku ve vápencích těže-
ných ve střední části velkolomu Mokrá. V případě kalcitur-
biditů s vysokým podílem nekarbonátové složky by mohly
zvýšené koncentrace alkálií limitovat způsob jejich dalšího
využití. Kalciturbidity s lokální převahou siliciklastických de-
sek nad karbonátovými byly v minulosti těženy ve východní
části velkolomu Mokrá na etáži 410. Z hlediska současných
požadavků na obsah alkálií v cementu nejsou tyto horniny
jako cementářská surovina vhodné.
V závislosti na poměru siliciklastické a karbonátové složky
vykazují břidličné desky vysokou variabilitu koncentrací ně-
kterých chemických prvků (např. Si, Al, Ca, Mg, Fe, Na a K),
což bylo prokázáno WDX analýzami.
Na obr. 2 až 4 je zachyceno rozhraní mezi oběma lito-
logicky rozdílnými složkami kalciturbiditů. Obrázek 2
představuje BSE snímek, tj. obraz ve zpětně odražených
elektronech. Na obr. 3 je znázorněna distribuce vápníku
(světlejší barva odpovídá vyššímu obsahu tohoto prvku),
z níž je dobře patrné rozhraní mezi karbonátovou a sili-
ciklastickou vrstvou. Z obr. 4 je zřejmá vazba zvýšených
koncentrací draslíku na siliciklastickou vrstvu, tedy na
nekarbonátovou složku horniny. Morfologie objektů se
zvýšenými obsahy draslíku naznačuje, že jde nejspíše
o fylosilikáty (patrně illit).
Obr. 1
Korelace K versus eTh v siliciklastických deskách kalciturbidů
Obr. 2
Kontakt siliciklastické (levá polovina snímku) a kar-
bonátové desky (pravá polovina snímku) ve zpětně
odražených elektronech (měřítko je vyznačeno
graficky).
Obr. 3
Kontakt siliciklastické (levá polovina snímku) a kar-
bonátové desky (pravá polovina snímku) – distribu-
ce vápníku (analyzovaná část je shodná s plochou
na obr. 2).