Basic HTML Version
57
Keramický zpravodaj 28 (4) (2012)
Můžeme shrnout, že v rámci celkového hodnocení byla
hranická cihlářská hmota posouzena jako surovina velmi
citlivá nejen k výpalu, a ale i k sušení. Takže bylo
doporučeno obohatit recepturu o středně písčitý podíl
a to v návaznosti na zařazení zeminy ve Winklerově
trojúhelníku. Výhodně pak bude v návaznosti na to nižší
smrštění sušením a výpalem. K výpalu lze ještě uvést, že
boskovická červenice je citlivější v nízkoteplotní oblasti
(a také v oblasti dekarbonizace kalcitu), zatím co hranická
surovina je choulostivější v oblasti ztráty kaoliniticky
vázané konstituční vody. To by mělo být respektováno při
technologickém výpalu výrobků.
Literatura
[1] Konta J.: Jílové minerály Československa. ČSAV, Praha
(1957) 82-90
[2] Blažek A.: Termická analýza. SNTL, Praha (1974)
Obr. 2
Cihlářské jíly Hranice a Boskovice (1995) -
termografie DTA, TG
Sklářský rod Friedrichů
v Čechách – část 2
(The glasskin Friedrichs in Bohemia – part 2)
VLADIMÍR DUFEK
V první části pojednání [1] byla věnována pozornost nej-
slavnějšímu skelmistrovi rodu, Martinu II., kterého povolal
do Prahy císař Rudolf II. a genealogii jeho předků. Tato
část je zaměřena na Martinovy pokračovatele, tedy gene-
racím 5. – 8. ze 17. století (tabulka 1.)
Pro úplnost je připojen na obr. 1 snímek titulní stránky
knihy W. A. Friedricha, citované v první části.
Hlavní větev rodu ve Chřibské
Tabulka je v souladu s údaji [2], kde je zaznamenán roku
1514 sklenář Vít, jehož dědicem byl syn Jiří. V roce 1557 je
uváděn další potomek Asman Fridrich. K letopočtu 1596
je přiřazeno jméno Merten Friderich, objevující se na okně
kostela ve Chřibské. Po roku 1600 byl odlit velký zvon
pro kostel v Bílém Kostelu nad Nisou se jménem učitele
„Mateus Friderich“.
V roce 1560 byl zaznamenán v Liberci Jan Friedrich, patr-
ně syn Martina II. Z dalších potomků této větve se Helena
Friedrichová vdala za sklářského exportéra Ferdinanda
Ungera (1827-1890), který přešel z Hodkovic do Polub-
ného. Tam vznikla velkolepě pojatá rafinerie skla, později
další v Novém Boru, patřící rovněž firmě Unger & Co.
Z osmi Martinových dětí si nejlépe vedl Eliáš I. Po otcově
smrti převzal vedení sklářské hutě. Působil v těžkém ob-
dobí 30tileté války, kdy Chřibskou procházelo v roce 1631
saské vojsko, 1633 a 1634 zde leželo císařské vojsko, roku
1637 přišlo vojsko bavorské. Škody zde působili Švédové
v letech 1639,1640 a 1643, nejhorší před odchodem roku
1648. V té době již udržoval chod hutě syn Eliáš II. Jeho
starší bratr Jiří byl malířem skla a rychtářem. Údajně ode-
šel roku 1659 do Krásné Lípy, ležící na sever od Chřibské.
Posledním skelmistrem rodu ve Chřibské byl Eliáš III. Ože-
nil se s Annou Kateřinou, rozenou Hänke*, která vedla huť
po jeho smrti dva roky, poté se znovu vdala za Jana Bed-
řicha Schürera von Waldheim. Zatím co zde rod Friedrichů
končí, objevuje se jeho nová větev v Pojizeří.
*Z tohoto sklářského rodu pocházel Tadeáš Hänke, slavný
rodák z Chřibské, vedle Alexandra Humboldta nejznáměj-
ší jihoamerický badatel a botanik, objevitel květiny Viktoria
regia.
Další větve rodu
Patrně do hutě v Rejdicích odešel další ze sedmi synů
Martina II. Vznikla tak další větev rodu. V nedalekém pří-
chovickém kostele byl citován již v roce 1634 farář jménem
Friedrich. V Berní rule 1654 jsou zaznamenána jména To-
biáš Friedrich, majitel domku č. 37 v Příchovicích, v domku
č. 1. Barbara Friedrichová a v domku č. 104 Jeremiáš
Friedrich.
Postupně došlo k úzkým vztahům se sklářským rodem
Preisslerů z Rejdic, kde byla mezi lety 1652 a 1665 skel-