Basic HTML Version
23
Keramický zpravodaj 28 (4) (2012)
(Fázové složení kaolinového žárobetonu
obsahujícího přísadu spinelu nebo mullitu
předformovaného nebo aplikovaného na místě)
Interceram Refractories (1) (2012) 42-47, 9 obr., 4 tab., 37
lit.
Autoři popisují výsledky experimentální práce týkající se
fázového složení žárobetonu obsahujícího spinel nebo
mullit. Zkušebními vzorky byly krychle 25x25x25mm. Ka-
menivo bylo získáno výpalem, podrcením a rozsítováním
na frakce 2,36 – 0,50; 0,50 – 0,25 a podsítné pod 0,25mm;
frační složení bylo 65:10: 25%. Sestávalo ze směsi hlinita-
nového cementu obsahujícího 80% Al
2
O
3
, odstupňovaně
4,6 a 8% a dále spinelu (odstupňovaně 2,4 a 6 %) resp.
mullitu. Směs kameniva a pojiva byla smíchána s vodou
dle ASTM C-860 a připraveny krychle 25 mm
3
. Ty byly
ponechány 24 hodin ve vlhkém uložení, dále odformovány
a uloženy do vody na 7 dní. Potom byly vysoušeny 24 h
při 110 °C a vyžíhány po dobu 1 hodiny v elektrické peci
při 1550 °C. Krychlové vzorky byly analyzovány pomocí
rentgenové difrakce a některé vzorky byly analyzovány
pomocí elektronového skenovacího mikroskopu. Jiné
vzorky byly po 7 dnech podrceny (po vysušení) a semlety
pro zkoušky DTA a GDTA do teploty 1000 °C s náběhem
teploty 10 K.min
-1
. Následovalo podrobné vyhodnocení
dosažených informací. Výsledky jednotlivých zkoušek
jsou konformní a jsou podrobně popsány v publikaci.
Rentgenová difrakce potvrdila přítomnost transformované
mullitové fáze a korundu. Ostatní minoritní fáze, hlinita-
nový cement a přidávaný spinel nebo mullit bylo obtížné
identifikovat. A to jak v případě jejich přídavku do výrobní
směsi již jako hotových, nebo ve formě surovin, ze kterých
vznikly při výpalu in-situ. V současné době se pracu-
je na rozšířeném zpracování výsledků včetně pevnosti
a odolnosti proti žáru.
ISK-12-224
Le
S. Jin a kol.
Thermo-Mechanical Modelling of Steel Ladle Process
Cycles
(Termo-mechanické modelování pracovního cyklu
ocelové licí pánve)
Interceram Refractories (1) (2012) 37-41, 6 obr., 3 tab., 6 lit.
S cílem vyhodnotit vliv vyložení ocelové licí pánve byly
simulovány čtyři cykly ve formátu 3D. Každý cyklus za-
hrnoval předehřev, odpich, sekundární úpravu, lití a pro-
stoj. Termo-mechanické chování žárovzdorného obložení
a tepelný profil tekuté oceli byly studovány se třemi druhy
žárovzdorného obložení s izolací a bez izolace. Ekono-
mika předehřevu byla studována speciálně ve formátu
2D. Výsledky ukázaly, že minimální doba předehřevu činí
15–20 hodin. Izolace hraje významnou úlohu při zvýšení
teploty oceli, snižuje teplotu pláště a snižuje kruhové na-
pětí na pracovní straně vyzdívky. Částečná náhrada stálé
vyzdívky vyzdívkou izolační je velmi žádoucí, neboť přináší
možnost zvětšení objemu pánve.
ISK-12-225
Le
H. Seifert
Non-Destructive Tests of Refractory Building Materials
(Nedestruktivní zkoušky žárovzdorných stavebních
materiálů)
Interceram Refractories (1) (2012) 33-36, 6 obr., 7 lit.
Na základě zkušeností autor uvádí, že metody obvykle
používané v betonářské praxi (tvrdoměry, kladívka apod.)
je možno používat i v případě žárovzdornin. Doporučuje
však řádné cejchování, které zaručí přesnost měření.
U výrobků, které již byly namáhány vysokou teplotou, mů-
že přinést zaměření na povrch zkoušeného tělesa sporné
výsledky. Nejlepší doporučovanou metodou se jeví meto-
da ultrazvuková podle DIN 1048.
ISK-12-226
Le
F. Habashi
Refractories and the Industrial Revolution
(Žárovzdorniny a průmyslová revoluce)
Interceram Refractories (1) (2012) 14-18, 9 obr., 1 tab., 3 lit.
Historicky můžeme žárovzdorniny rozdělit na kyselé a zá-
sadité; kyselé obsahují SiO
2
, zásadité MgO. Surové železo
obsahuje uhlík, křemík a mangan. Tyto složky je třeba
ze surového železa odstranit, což není obtížné realizovat
v reaktorech, vyzděných některým shora uvedeným mate-
riálem. Zbavit surové železo fosforu nebo síry je však ob-
tížnější a vyžaduje bázickou vyzdívku. V době průmyslové
revoluce, kdy byl nalezen Bessemerův proces zkujňování,
nebyly bazické vyzdívky známy. Bylo-li podrobeno Besse-
merování surové železo, pocházející z rud obsahujících
fosfor nebo síru, proces selhal. Přísada CaO za účelem
tvorby strusky nebyla možná, neboť docházelo k reakci
vyzdívky s vápnem a tedy k její destrukci. Tento problém
vyřešil Sidney Thomas, který navrhl používat MgO pro
vyzdívky reaktorů, zkujňujících železo z rud obsahujících
fosfor. Teprve potom došlo k výraznému rozvoji výroby
železa a oceli a dále k vývoji nových typů žárovzdorných
materiálů. Při dalším vývoji pak byly postupně vynalezeny
nové postupy jako tzv. „pudlování“, Siemens-Martinský
proces, konvertory s horním a spodním přívodem kyslíku
i dnes používaný obousměrný proces. Britský metalurg
Robert Mushet (1811-1891) vyřešil pak i problémy s obsa-
hem fosforu. A tak postupně došlo k ohromnému nárůstu
světové výroby surového železa a oceli přibližně z 20 mil.
tun v roce 1870 na více než 300 mil. tun v roce 1960. Ho-
voříme-li o průmyslové revoluci, musíme zmínit i tzv. „sto-
letí páry“, které zahájil Denis Papin (1647- 1712) a zvláště
uvedli do pohybu James Watt (1736-1819) a George Ste-
phenson (1781-1848) vynálezem lokomotivy.
ISK-12-227
Le
K. Sugita
The Past and Future of Refractories Technology
(Minulost a budoucnost žárovzdorninových
technologií)
Interceram Refractories (1) (2012) 8-12, 12 lit.
V předložené práci je popsán vývoj žárovzdorninových
technologií od jejich zrodu včetně trendů v hlavních publi-
kacích. Historie dokumentuje, že hlavním motorem inovací
v tomto odvětví byla výroba oceli. Očekává se, že právě
technická veřejnost oboru žárovzdornin sehraje klíčovou
úlohu v řešení ekologických problémů – vývoj nových dru-
hů žárovzdornin, vývoj nových technologií vyznačujících
se úsporami energií a materiálů atd. Očekává se rovněž
užší spolupráce s ostatními obory. Zajištění lidských zdro-
jů je dalším významným úkolem budoucího vývoje. Autor