Basic HTML Version
9
Keramický zpravodaj 27 (4) (2011)
Vzorek
MBI [ml/g]
BK
2,3
LU
2,4
LC
6,3
jíl B1
13,1
jíl KYŠICE
6,8
jíl HC
3,7
Tab. 4
Sorpce methylenové modři MBI posuzovaných kalů a komerčně dodávaných jílů
Slínavost a žárovzdornost
Typickým znakem chování zkušebních vzorků na bázi kalů
z praní kameniva během výpalu je velmi úzký interval mezi
teplotou slinutí a teplotou deformace vlivem nadýmání
a tavení. V posuzovaném teplotním intervalu výpalu 1100
– 1200 °C dochází obecně u všech zkušebních vzorků
během výpalu nejdříve (mezi 1100 – 1150 °C) k prudkému
poklesu pórovitosti, resp. nasákavosti (obr. 6). Následuje
teplota maximálního slinutí (1150 – 1175 °C) a s dalším
růstem teploty je již třeba počítat se vznikem sekundární
pórovitosti vlivem nadýmání a k deformaci tvaru zkušeb-
ních vzorků. Nejvýraznější slínavost vykazuje vzorek na
bázi kalu z pískovny Ledce, který již po výpalu na nejnižší
vypalovací teplotu 1100 °C dosahuje výrazně nejnižší
Obr. 5
Bigotovy křivky porovnávaných vzorků kalu Ledce a jílu KYŠICE
nasákavost a po překročení teploty maximálního slinutí je
nutno u něj počítat s nejvyšším nadýmáním a deformací
střepu již od 1150 °C.
Žárovzdornost všech posuzovaných kalů je velmi nízká
a leží v úzkém teplotním intervalu 1180 – 1240 °C. Cho-
vání zkušebních vzorků z hlediska délkových změn při
výpalu do 1100 °C zachycuje obr. 7, na kterém je opět
patrná nejvýraznější slínavost kalu LC projevující se největ-
ším smrštěním vzorku během výpalu začínajícím již od
800 °C. Kal LC během výpalu nejeví výraznější rozměrové
změny až do asi 800 °C, na rozdíl od kalů BK a LU, u nichž
dochází nejprve k výraznému objemovému nárůstu až
o 1 % (díky vyššímu obsahu illitu a muskovitu) a až od
teploty kolem 1050 °C se začínají smršťovat.