Basic HTML Version
34
Keramický zpravodaj 27 (4) (2011)
s krátkými PP vlákny při statickém zatížení nebyly pozorová-
ny větší rozdíly. Všechny vzorky vykázaly lepší odolnost pod
dynamickým než pod statickým zatížením. Předmětem další-
ho výzkumu bude návrh 3D tkanin s nejvhodnějším tvarem
a strukturou vláken.
ISK-11-230
So
Diaz-Loya E. I. a kol.
Mechanical Properties of Fly-Ash-Based Geopolymer
Concrete
(Mechanické vlastnosti geopolymerního betonu
na bázi popílků)
ACI Materials Journal (3) (2011) 300-306, 5 obr., 4 tab.
Článek uvádí výsledky výzkumu mechanických vlastností
geopolymerního betonu (GPC) na bázi popílků a sleduje
vliv vlastností a původu popílků na výsledné vlastnosti
GPC. Bylo připraveno 25 zkušebních vzorků (12 obsahují-
cích popílky třídy C a 13 s popílky třídy F). Popílky pochá-
zejí z elektráren na území USA. Experimentálně byla sta-
novena pevnost v tlaku, statický modul pružnosti
a Poissonův poměr. Výsledky ukázaly, že geopolymerní
beton má podobné mechanické parametry jako běžný
beton z portlandského cementu, což naznačuje, že vztahy
dané normou ACI 318-08, by mohly být použity také pro
určení pevnosti v ohybu, pevnosti v tlaku a statického
modulu pružnosti GPC.
ISK-11-231
So
Melo V. S. a kol.
Macro- and Micro-Characterization of Mortars Produced
with Carbon Nanotubes
(Makro-a mikrocharakteristika malt vyráběných
s uhlíkovými nanotrubicemi)
ACI Materials Journal (3) (2011) 327-332, 8 obr., 4 tab.
Přidání nanočástic do různých materiálů zásadním způso-
bem ovlivňuje jejich vlastnosti. Uhlíkové nanotrubice (car-
bon nanotubes, CNTs) se vyznačují vysokou pevností
v tahu a jejich přimísení do matrice z portlandského
cementu spolu s jinými přísadami o malé velikosti částic
(například s křemičitými úlety) zlepšuje mechanické vlast-
nosti kompozitních materiálů. Tato práce zkoumá vliv více-
stěnných uhlíkových nanotrubic na mechanické vlastnosti
malty (modul pružnosti, pevnost v tahu a v příčném tahu).
CNTs byly přidány v množství 0,30; 0,50 a 0,75 % obsahu
cementu. Byly sledovány účinky dvou typů chemických pří-
sad – modifikovaného polykarboxylátu a melamin-formal-
dehydu. S využitím rastrovacího elektronového mikrosko-
pu a měření specifického povrchu metodou BET byla
provedena mikrostrukturní analýza a byl vybrán vhodný
počítačový program pro vyhodnocení mikrostruktury. Nej-
lepší vlastnosti byly dosaženy u malty s obsahem 0,30 %
CNTs a s modifikovaným polykarboxylátem.
ISK-11-232
So
Li Mo, Li V. C.
Cracking and Healing of Engineered Cementitious
Composites under Chloride Environment
(Praskání a sanace EC kompozitů v chloridovém
prostředí)
ACI Materials Journal (3) (2011) 333-341, 8 obr., 3 tab.
Engineered cementitious composites (ECC) jsou kompozity
s cementovou matricí vyztuženou krátkými syntetickými
vlákny, vyznačují se značnou houževnatostí v tahu a zpev-
něním po vzniku mikrotrhlin. Článek uvádí výsledky výzku-
mu odolnosti ECC pod kombinovaným mechanickým zatí-
žením a vystavením po dobu 30; 60 a 90 dní agresivnímu
prostředí s vysokou koncentrací chloridů, kdy byly ponoře-
ny do 3 % roztoku NaCl. Bylo zjištěno, že testované vzor-
ky si udržely své vlastnosti i po vzniku mnohočetných mik-
roprasklin a tahové deformaci větší než 2,5 %, průměrná
šířka prasklin vzrostla z 50
µ
m na 100
µ
m. Pozdější studie
mikrostruktury potvrdily, že i v náročných podmínkách
mořského prostředí ECCs zachovávají svou trvanlivost,
pevnost a houževnatost a nedochází u nich k praskání
lokalizovaných poruch, které bývají často pozorovány
u betonových konstrukcí.
ISK-11-233
So
666.1 Sklo
Garkavi M. S. a kol.
Vlijanije technologičeskich parametrov podgotovki
šichty na svojstva pjenostekla
(Vliv technologických parametrů přípravy
sklářského kmene na vlastnosti pěnoskla)
Steklo i keramika (2) (2011) 8-10, 3 obr., 4 lit.
Autoři zkoumali vliv předběžného briketování kmenové
směsi pro pěnosklo za použití vody jakožto technologické-
ho pojiva. Běžně se jako pojivo používá vodní sklo. Výz-
kum se však zabýval možností použití vody, která jak zná-
mo uvolňuje ze skla alkalické ionty, čímž se na styku
s povrchem skla tvoří pojivá vrstva. Postup zkoušek zahr-
noval mletí skleněných střepů s přídavkem 3 % dolomitu
v úderovém mlýně, čímž bylo získáno výhodné rovnoměr-
né granulometrické složení meliva. Získané částice měly
potřebnou defektní strukturu. S vodou pak autoři vytvářeli
směsi, z nichž tlakem 45 MPa vytvářeli v plovoucí formě
zkušební tělíska – válečky 50x50 mm. Výpal vedli při teplo-
tě 700 °C, což bylo o 50 °C méně oproti směsím s vodním
sklem. Optimálních vlastností válečků bylo dosaženo při
obsahu 12,5 % vody v pracovní směsi. Také bylo ověřová-
no odležování směsi před lisováním. Optimální vlastnosti
pojivých povlaků mezi částicemi skla bylo dosaženo do 18
hodin odležování. Výsledky zkoušek jsou doloženy řadou
grafů a optickým obrázkem struktury pěnoskla. Bylo dosa-
ženo těchto konečných vlasností: hutnost 205 kgm
-3
, pev-
nost 0,9 MPa, objemová nasákavost 2,34 %.
ISK-11-234
Kc
Vorončichina M. E.
Steklo sistemy Bi
2
O
3
-GeO
2
i prozračnaja steklokeramika
na jego osnove
(Sklo v systému Bi
2
O
3
-GeO
2
a transparentní
sklokeramika na jeho základě)
Steklo i keramika (2) (2011) 11-15, 6 obr., 3 tab., 9 lit.
Článek se zabývá sloučeninou Bi
4
Ge
3
O
12
vyskytující se jako
krystal jako skelná a sklokrystalická fáze. Má speciální
použití v optoelektronice (scintilátory, lasery). K práci byly
použity Bi
2
O
3
a Ge
2
O
3
v poměru 2:3 (jako evlitin). Po před-
běžné tepelné úpravě směs tavili při 1000 – 1100 °C. Pro
získání transparentní sklokeramiky bylo nutné provést
s vytavenou sklovinou několik tepelných etap (po ochlaze-
ní nový pomalý ohřev k roztavení, prudké ochlazení k zís-
kání skla a řízená krystalizace dlouhodobým tepelným reži-
mem). Celý pracovní postup je v práci popsán, doložen
řadou tabulek, spektrálních křivek, grafů elektrického
odporu a dielektrické permeability. Optimální teplota pro
vznik sklokrystalické fáze je 420 °C
±
10 °C. Scintilační
charakteristiky vzorků skla, sklokeramiky a monokrystalů
jsou v tabulce. Závěrem se konstatuje, že získaný transpa-