Basic HTML Version
51
Keramický zpravodaj 29 (3-4) (2013)
Požár pomohl k modernizaci
S rozpadem Rakouska-Uherska se stávající akciová společ-
nost rozdělila a znojemský závod spolu se závo-
dem v Teplicích se stal základem nově založené
společnosti Ditmar-Urbach. V roce 1920 zasáhl
znojemskou továrnu požár. Zničující oheň však
neznamenal zkázu, ale možnost továrnu moder-
nizovat a použít nové technologie. Závod díky
tomu začal jako první v Evropě vyrábět v roce
1925 umyvadla, vany, dřezy a další sortiment ze
žárohlíny. Díky těmto inovacím se výrobky zno-
jemské továrny staly ve světě velmi uznávané.
V této době se také poprvé objevuje známé logo
s labutí – keramička si ho nechala zaregistrovat
v roce 1924. Dalším pokrokem je nový materiál
Diturvit – porcelánová hmota, která je nenasá-
kavá, má velkou pevnost a je opatřena trvan-
livou glazuru. Tento materiál postupně ovládá
celý sortiment sanitárních výrobků.
Druhá světová válka
pod německou správou
Druhá světová válka se podepsala i na společ-
nosti Ditmar-Urbach. Ještě před jejím vypuknu-
tím byla firma kvůli židovskému původu bratří
Lichtensternových vyvlastněna a rozdělena. Tep-
lická továrna přešla mezi německé závody důležité pro obra-
nu říše, znojemský závod získal německou správu, v jejímž
rámci od 1. ledna 1939 spadal pod koncern Ostmark-Ke-
ramik A. G. se sídlem ve Vídni. Rozvoj a zahraniční obchod
znojemské továrny se zastavil, část závodu se využívala pro
zbrojařský průmysl. Keramičce se stal osudný až konec války.
V dubnu 1945 se bombardéry nevyhnuly ani Znojmu. Závod
byl těžce poničen, pobořena byla většina budov a zařízení.
hraničí a expandovala. V šedesátých letech devatenáctého
století ovládly Ditmarovy petrolejové lampy světový trh. Po
pádu absolutismu využil Ditmar politické situ-
ace a v 60. letech vstoupil do politiky a stal se
poslancem. Zde získal mnohé řády a uznání
a významně spolurozhodoval o hospodářském
a průmyslovém vývoji rakouského soustátí.
Spolu s tím expandovaly i jeho závody. V roce
1878 založil závod ve Znojmě, kromě továrny
ve Vídni vlastnil i závody ve Varšavě i Miláně.
Základ jeho úspěchu přitom spočíval nejen
v tom, že se nebál obchodovat s výrobky jiných
firem, ale že si u vlastní produkce sám doká-
zal zajistit všechny výrobní procesy a měl tak
kontrolu nad kvalitou i termíny. V jeho době
se závod ve Znojmě specializoval na výrobu
uměleckých keramických stojanů právě k lam-
pám, ale vyráběly se tu i předměty z majoliky
a užitková kamenina – především mycí soupra-
vy. Produkce se zanedlouho rozšířila i na sanitár-
ní produkty, bohatě zdobené obkladačky nebo
keramické díly bambusového nábytku. Strojová
výroba přitom umožnila nabídnout nižší ceny
než konkurence a tak se prosadit na trhu. Vy-
soká kvalita výrobků, promyšlená funkčnost
a unikátní design přitom ještě před koncem
19. století vytvořily ze znojemské továrny významného prů-
kopníka v produkci sanitární techniky. Malé manufaktury
nemohly této konkurenci čelit a postupně trh opouštěly.
Bratři Lichtensternovi se soustředili
na zdravotní keramiku
Po Ditmarově smrti v roce 1895 založili jeho dědicové ob-
chodní společnost Kunstthonwarenfabrik Rudolf Ditmar
Erben. Přestože podnik i nadále prosperoval, v roce 1909
změnil majitele. Za 1,5 milionu rakouských korun ho zakou-
pili bratři Lichtensternovi, kteří již vlastnili keramickou to-
várnu ve Willhelmsburgu. Ti v roce 1913 svoje „impérium“
ještě dále rozšířili zakoupením závodu v Teplicích. Noví maji-
telé si uvědomovali kvalitu značky, a proto zachovali jméno
i logo firmy. Změnil se však výrobní program. Produkce umě-
leckých předmětů a obkladaček ustoupila a firma se sou-
středila na strojovou výrobu užitkové a zdravotní keramiky,
klozetů a umyvadel.
Obr. 2
Lampa
Obr. 3
Vila Tugendhat
Obr 4
Závod po bombardování v roce 1945
Jeden z nejmodernějších závodů v regionu
Další významný předěl v historii znojemské keramičky přišel
v závěru roku 1945, kdy byl závod znárodněn. V roce 1950
se firma přejmenovala na „Znojemská keramika, národní
podnik“. Nové vedení usilovalo o co nejrychlejší uvedení
závodu do provozu a opětovné obchodní spojení s továr-
nou v Teplicích. V roce 1958 byl závod znovu přejmenován,
a to na „Keramické závody, národní podnik, Znojmo“. Co
do technologického vybavení se Znojmo pro příštích pade-
sát let stalo jedním z nejmodernějších závodů v regionu.