57
Keramický zpravodaj 27 (2) (2011)
FENOMÉN PRAVOSLAV RADA
Na Bílou sobotu 23. dubna 2011 zemřel nestor české
keramické tvorby Pravoslav Rada. Narodil se 14. října 1923
v Železném Brodě. Ač železnobrodský rodák, nešel studo-
vat sklo na zdejší škole, ale na doporučení sochaře Karla
Lidického odešel studovat na Vyšší průmyslovou školu
sochařskou a kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší (1939
– 1943). Po jejím absolutoriu pokračoval ve studiu na
pražské, tehdy ještě střední Uměleckoprůmyslové škole
(1943 - 1949) u prof. Jana Laudy, který v té době vedl ved-
le svého sochařského ateliéru i ateliér keramiky profesorky
Heleny Johnové. Byla to doba německé okupace. Němci
paní profesorce zakázali učit pro její sokolskou činnost.
Zároveň to byla doba, kdy keramika Radu plně zaujala. Při
odchodu profesora Laudy po okupaci na nově otevřenou
Akademii výtvarných umění se rozhodl s Laudou na Aka-
demii neodejít a Umprum dostudovat. Ve studiu na
Umprum pokračoval u profesorů Bedřicha Stefana a Otto
Eckerta. Studium zde uzavřel v letech 1958 – 1960 u prof.
Eckerta aspirantskou prací, rozsáhlým jídelním a nápojo-
vým souborem.
Rada si keramiku oblíbil pro její možnost širokého uplatně-
ní výtvarných disciplín - sochařství, malířství, fotografie,
které spolu s keramickými technikami dokonale ovládal
a ve své tvorbě uplatňoval. V době jeho studií převažovala
u nás výroba měkké keramiky, jíž byla vzorem lidová
moravská a slovenská keramika. Tímto směrem se oriento-
vala i výuka na Umprum. S moderním názorem na kera-
mickou tvorbu se setkal až po nástupu do školy profesora
Eckerta. Sám si své znalosti rozšiřoval a doplňoval v kni-
hovnách a muzeích. Zajímala ho orientální kamenina
a porcelán, glazury a u nás neužívané, neobvyklé techniky.
Z jiných keramik ho zajímala zejména severoevropská
keramika. Bližší poznání této keramiky mu umožnilo půl-
roční stipendium, které v roce 1947 získal od dánské vlády.
Studoval na Kodaňské uměleckoprůmyslové škole a praco-
val v dílně ,,SAXBO“ významné dánské keramičky Nathalie
Krebs. Zde poznal technologie severských kamenin
a receptury glazur a keramických hmot, jejich zpracování
a pálení. Později, během vojenské služby zužitkoval nabité
poznatky a napsal ,,Knihu o technikách keramiky“.
Obdobná publikace u nás v té době neexistovala. Proto
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
(Social chronicle)
není divu, že o ní projevilo zájem Státní nakladatelství
krásné literatury, hudby a umění. Kniha vyšla později
i anglicky a německy v Artii. Další nové poznatky získal
v roce 1968 v USA, kde rok učil na Southern Connecticut
State College v New Haven. Tyto poznatky se staly zákla-
dem pro knihu ,,Techniky keramiky“, kterou v roce 1989
vydalo nakladatelství Aventinum. Kniha vyšla česky a v dal-
ších šesti jazycích. V roce 1996 z popudu nakladatelství
Grada vznikla jednoduchá učebnice keramiky pro školy
a samouky ,,Slabikář keramiky“.
Po ukončení studia v roce 1949 externě spolupracoval
s keramickým průmyslem. Od roku 1950 sám i se svojí
ženou Jindřiškou navrhl několik prototypů jídelních soubo-
rů. Žádný z návrhů však nebyl zařazen do výroby. Výjim-
kou je pouze kávová souprava z roku 1958 vyvzorovaná ve
Vývojovém závodě Karlovarského porcelánu v Lesově. Sou-
prava tvarově i dekorem navazovala na bruselský soubor
z roku 1957, který vyvzoroval Rada v Březové s modelářem
Vítem pro Expo v Bruselu. V sedmdesátých letech spolu-
pracoval s porcelánkou v Duchcově, pro kterou navrhl sou-
bor figurek.
Celoživotně se Pravoslav Rada zabýval především ateliéro-
vou tvorbou zaměřenou převážně na figuru. V průřezu
jeho tvorby nalezneme keramické objekty, ale také jídelní
a čajové soubory a nástěnné hodiny. Jeho tvorba je opti-
misticky laděná, vyznačuje se vtipem, nadsázkou a drob-
nou ironii. Teoretici umění proto řadí jeho dílo k takzvané
české grotesce. Smysl pro humor nacházíme nejen v jeho
plastikách, ale i jiných uměleckých oborech, ve filmu a lite-
ratuře. Výtvarně se podílel na pěti loutkových filmech. Do
literatury se zapsal jako spoluautor několika humoristic-
kých knih.
Jeho práce v keramice se vyznačují dokonalým zvládnutím
řemesla a znalostí technologických postupů. Největší
důraz ale kladl na myšlení, na výtvarný nápad a jeho zpra-
cování. Ve své dominantní podobě výtvarného vyjádření –
plastice, ztvárňoval lidské postavy, hlavy, bájné elfy, anděly,
zvířata. Vyznačovaly se osobitým až groteskním, nezamě-
nitelným výrazem mnohdy až v surrealistickém duchu.
Toho Rada dosahoval tvarově hravou stylizovanou monu-
mentálností, uvážlivou volbou keramických materiálů, hlín
a barevných glazur v kombinaci s grafickými prvky doplně-
nými štětcovou linkou a na keramiku přenesenou fotogra-
fií. Sem patří i práce vytvořené pro své blízké přátele –
pohár zobrazující Suchého a Šlitra, červenobílomodrý sud
s portrétem Kamila Lhotáka a hodiny s portrétem fotogra-
fa Miroslava Hucka.
Vedle drobných plastik vytvořil řadu rozměrných plastik
mimo jiné i pro světové výstavy v Montrealu a v Ósace
v letech 1967 a 1970. Sám, nebo se svoji ženou Jindřiškou
vytvořil řadu realizací pro veřejný prostor. Spolu realizovali
řadu keramických prací pro architekturu v Praze, Brně,
Ostravě, Havířově, Plzni, Vlašimi a jinde. V zahraničí v Berlí-
ně, Montrealu a Ósace. Bohužel některé z těchto realizací
byly zničeny z důvodů mnohdy neuvážených přestaveb
a úprav. Příkladem této neuvážlivosti je interiér vstupní
haly bývalého Koospolu, kterou zdobily Radovy plastiky
a která je dnes bezduchá a sterilní. Zmizela i plastika, která
byla v místech dnešního vchodu do metra na Václavském
náměstí.