Basic HTML Version
49
Keramický zpravodaj 29 (1) (2013)
Střípky Z KERAMICKÉHO OBORU (24)
(Crocks
from ceramic field (24))
Jaroslav KUnc
Chování jílů a jílovců v nejvyšším žáru, sekundární
nárůst.
Již v minulých střípkách jsme na grafech ukázali, že sli-
nování se projevuje intenzivním smršťováním, které po
dosažení kulminačního stavu přechází obvykle do narůstání
(expanze). V kulminačním bodě je hutnost sledované hmoty
maximální, a příslušnou teplotu označujeme jako teplotu
maximálního zhutnění případně slinutí. Hodnotíme-li slinutí
podle nasákavosti, pak příslušná teplota, při níž nasákavost
činí 2 % (případně 1%), se označuje jako teplota slinutí.
Podle ní jsou pak jíly a jílovce hodnoceny slovně jako níz-
ko slínavé (pod 1250 °C), středně slínavé (1250-1350 °C)
a vysoko slínavé (nad 1350 °C). Některé méně žáru odolné
jíly (vápnité cihlářské hlíny, třetihorní hlíny s vysokým obsa-
hem sloučenin Fe) nízkou nasákavost pod 2 % ani nedo-
sáhnou, protože u nich prudké smršťování přechází náhle
do tavení. Jsou to jíly s trojvrstvou a čtyřvrstvou strukturou
(illitického, montmorillonitického, chloritického charakte-
ru), které běžně obsahují řadu příměsí snižujících žárovzdor-
nost. Při jejich slinování vzniká značné množství skelné fáze,
obvykle za současného vývoje plynů, takže po kulminaci
smršťování dochází k menší či větší expanzi vlivem nadýmá-
ní až puchření. Nejvyšší teplotu slinutí vykazují kaolinitické
jíly, mající málo nežádoucích znečisťujících příměsí. Příkla-
dem je jílovec Bv s jehož dilatometrickými křivkami jsme se
již seznámili (střípky 22). Maximální zhutnění se dosahuje,
jak vyplývá z minima křivek, u kusového jílovce při teplotě
1350 °C, u pomletého při 1400 °C.
Zvláště sledovanou skupinou jílových surovin jsou jíly ka-
meninové, vykazující nižší až střední teplotu slinutí. Jsou
velmi významné z hlediska praktického využití. Většinou se
jedná o polyminerální jílové suroviny kaoliniticko-illitického
charakteru s určitým obsahem živců a příbuzných silikáto-
HISTORIE
(History)
vých minerálů. Vykazují střední až vyšší plastičnost. Zvláště
ceněné jsou ty, které nevykazují po dosažení maximálního
slinutí výraznější narůstání. Teplotou slinutí je u těchto
kameninových jílů vymezena teplota výpalu pro konkrétní
výrobní technologii.
Obr. 1
TG křivka jílovce Hřebeč v přírodním kusovém stavu
Obr. 2
Vzhled tělísek jílovce Bv po dilatometrii za různého
ohřevu při jinak stejné konečné vypalovací teplotě
1450 °C
•
Bv mušlovka, ohřev 5 °C/min
•
Bv mušlovka, ohřev 5 °C/min s výdrží při 1170 °C
•
milimetrový rastr označující původní délku tělísek
•
Bv tmavý, ohřev 5 °C/min s výdrží při 1170 °C
•
Bv tmavý, ohřev 10 °C/min s výdrží při 1170 °C
•
Bv tmavý po dvojím výpalu (viz obr. 3)
Obr. 3
Dvojí dilatometrický výpal jílovce Bv s projevem
sekundárního nárůstu