Výroba keramických obkladových materiálů v Rakovníku
Když povodeň na Rakovnicku v roce 1882 zatopila a zničila celou soustavu nadějně se rozvíjejících kamenouhelných šachet, nikdo netušil, že z katastrofy se zrodí nejslavnější české keramické závody a nejvýznamnější průmysl Rakovnicka.
Zatímco v šachtách nebylo možné těžbu obnovit, zbylé budovy, vlečku a část na svou dobu velmi dobrého technického vybavení se majitel dolů, uhelná společnost Moravia, rozhodl využít pro keramickou výrobu. Jako výchozí surovinu bylo možné použít haldy lupků (hlušiny doprovázející těžbu uhlí) a místní jíly.
V roce 1883, po předběžných zkouškách, byly budovy šachty sv. Mořic vybaveny stroji pro zpracování jílů, hydraulickými lisy, třemi kulatými pecemi a byla zahájena výroba žáruvzdorných cihel a režných dlaždic, která od té doby po 125 let nebyla přerušena. Rozvoj průmyslové výroby a stavebnictví v Evropě a kvalita rakovnických dlaždic a žáruvzdorných materiálů přinesly zájem o zboží a vedly k rozšiřování závodu. V roce 1888 byla postavena nová budova s řadou pecí, v roce 1894 došlo k dalšímu rozšíření závodu. Byla zavedena výroba glazovaných různě zdobených dlaždic, které se s oblibou používaly k obkládání prodejen (např. řeznických a zelinářských krámů) a průmyslových hal (varny pivovaru v Plzni).
Počátkem roku 1898 továrnu koupili pánové Kasalovský a Sommerschuh. Hlavně Emil Sommerschuh měl pro rozvoj továrny a sortimentu velký význam. Byl synem známého pražského keramika a výrobce kachlových kamen. Díky jeho schopnostem, znalostem a spolupráci s řadou malířů, sochařů a architektů se nabídka továrny brzy rozšířila o pórovité obkládačky, nové druhy kachlů a kachlových kamen, mozaikovité obklady á la perské koberce, keramické obrazy, zahradní a hřbitovní keramiku, speciální reliéfní obklady budov a fasádové obkládačky. Spolupráce se špičkovými výtvarníky vedla k vysoké estetické úrovni výrobků a kromě komerčních úspěchu přinesla také ocenění na mezinárodních výstavách a soutěžích.
V roce 1907 byla továrna prodána knížeti Janu II. Z Lichtenštejna, který již vlastnil keramický závod v Poštorné u Břeclavi. Spoluprácí obou továren vznikl podnik značného významu. Generálním ředitelem byl jmenován Emil Sommerschuh, který pokračoval v započatém vývoji. Vznikla velká díla v budovách, které slouží dodnes. Speciální a významnou kapitolu výroby té doby tvoří: mozaikové obrazy (tzv. sekaná mozaika), které lze vidět například v termálních lázních a hotelích v Budapešti, v budově univerzity v Sofii, v lázních ve Vídni či v administrativní budově RAKO 1, kde je obraz Adam a Eva, mozaika o rozměrech 380 x 335 cm, vytvořená podle návrhu profesora Seypky. Značný význam měly také majolikové obkládačky glazované barevnými glazurami (Obecní dům Praha) sériových vzorů nebo vytvářející rozměrné obrazy. Některé byly tvarově upravené a připomínaly skleněné vitráže katedrálních oken, tzv. řezaná mozaika (např. rakovnický kostel, obraz Jakuba Obrovského Žně v Plzeňské restauraci Obecního domu, budova Hlaholu v Praze apod.). Ojedinělý projekt té doby představuje keramická výzdoba pražského hotelu Imperiál.
V roce 1920 Jan z Lichtenštejna prodal své keramické továrny akciové společnosti s většinovou účastí Živnobanky. V období do druhé světové války byla zavedena řada mechanizačních novinek a postavena většina výrobních hal stávajícího oddělení pórovitých obkládaček. Na přelomu 20. a 30. let se zvýšil zájem o fasádní obklady. K nejvýznamnějším zakázkám patřily:· Podzemní tunel Holland, New York, 1926 (15 000 m2),· Všeobecný penzijní ústav, Praha – Žižkov (nyní VŠE), 1933 (16 000 m2),· Sanatorium Vyšné Hágy, Vysoké Tatry, 1937 (18 000 m2),· Elektrické podniky Praha, 1938 (6 000 m2),· Plavecký bazén v Hongkongu,· Lázně Amalienbad ve Vídni a Haviak v Basileji.
Během druhé světové války byla výroba značně omezena. Obnovena byla v roce 1945. kdy byl závod znárodněn a k novému národnímu podniku Rakovnické keramické závody v Rakovníku bylo připojeno 17 dalších závodů. Postupná konsolidace výroby nastala až v roce 1947. Reorganizací v roce 1949 vznikly tři nové národní podniky, další reorganizační změny pokračovaly v následujících letech. Výroba kachlů a kamen nebyla v Rakovníku obnovena, zvýšený stavební ruch ve zničené Evropě si však vyžádal dodávky keramických dlaždic, zvláště pak pórovinových obkládaček. Požadavky na množství vedly k omezení technicky náročnějších druhů výrobků.
Na přelomu 50. a 60. let došlo k prvním významnějším poválečným rekonstrukčním a investičním akcím a později a později k zmodernizování všech výrobních úseků. V letech 1961-1964 se výrazně provoz obkládaček . Při přípravě lisovací hmoty se poprvé použila rozprachová sušárna a Rakovnické keramické závody se staly světovým průkopníkem této technologie. V letech 1964-69 byla zavedena výroba obkladaček „bez smrštění" na bázi vápenatokřemičitého střepu a počátkem sedmdesátých let byl zrekonstruován závod RAKO II – Keram.
Na počátku let osmdesátých byla dokončena výstavba nového závodu RAKO III v Lubné u Rakovníka. Od roku 1990 po celá devadesátá léta dvacátého století procházejí závody změnami, které odrážejí změny hospodářsko – politických podmínek. Dochází k přeměně národního podniku na akciovou společnost (v roce 1991), která dosud sestává z pěti závodů. Je to: RAKO I (Šamotka), původní závod vzniklý na místě zatopeného dolu. Jedná se o nejstarší závod celé akciové společnosti, který se zaměřuje na produkci glazovaných dlaždic a pórovinových obkladaček. Dalším rakovnickým závodem je RAKO II, který vznikl v roce 1920 a v současné době se soustřeďuje zejména na produkci malých formátů (mozaik), tvarovek a speciálních doplňků. Závod RAKO III v Lubné u Rakovníka byl dostavěn v roce 1980 a těžištěm jeho výrobního programu jsou pórovinové glazované keramické obkládačky vyráběné jedno-žárovou technologií. Závod RAKO IV soustřeďuje pomocné provozy. Z provozu RAKO V je výroba plochých keramických doplňků v roce 2008 postupně převáděna na výrobní linky instalované v Horní Bříze.
V roce 1994 se stal majoritním vlastníkem akcií Rakovnických keramických závodů přední německý výrobce stavební keramiky Deutche Steinzeug Cremer und Breuer AG se sídlem ve Frechenu u Kolína nad Rýnem. Na základě kooperační smlouvy poskytl strategický partner Rakovnickým keramickým závodům a. s., svou obchodní síť a Rakovnické keramické závody naopak pomáhaly s uplatněním jejich výrobků, především obkladů fasád a bazénů, na českém trhu a ve východní Evropě. Za období této spolupráce se zásadním způsobem inovoval sortiment, což umožnilo změnit pozici Rakovnických keramických závodů na evropském trhu obkladových materiálů i na trhu českém. Úsilí bylo v závěru roku 1996 korunováno udělením certifikátu systému jakosti ISO 9001. V roce 2002 společnost Deutsche Steinzeug Cremer und Breuer AG prodala majoritní podíl současnému majiteli, rodinné firmě LASSELSBERGER z Rakouska, která začlenila RAKO do své společnosti LASSELSBERGER, a. s.
Na konci roku 2007 došlo k rozdělení společnosti do nových samostatně působících subjektů podnikajících v oblasti výroby keramický obkladových materiálů (LASSELSBERGER, a. s.), v oblasti těžby a úpravy surovin (LB MINERALS, a. s.) a ve výrobě suchých maltových a omítkových směsí a pastovitých omítek (LB Cemix, a. s.).
Společnost LASSELSBERGER, a. s., představuje v současnosti největšího výrobce keramických obkladových materiálů v České republice. Zachovává a rozvíjí stodvacetipětiletou tradici značky RAKO s komplexní nabídkou bytové keramiky. Samozřejmě nabízí i systémové řešení komerčních nebo vysoce namáhaných nekomerčních objektů.
