1872 - Vznik odborného keramického školství
Vznik odborného keramického školství je datován do roku 1872, kdy ve Znojmě vznikla první keramická škola.
Protože kořeny keramické výroby na Znojemsku sahají až do pravěku a její tradice se dále rozvíjela, není náhodou, že na tuto epochu navázal v 19. stol široký rozvoj menších dílen, drobnějších podniků a manufaktur. Vzestupná tendence keramické výroby výrazně zvýšila i poptávku po kvalifikovaných pracovních silách. Jednou z nejnaléhavějších otázek rychlého rozvoje keramického průmyslu v této oblasti se proto stává odborná úroveň dělníků a technických pracovníků.
Po dlouhotrvajících složitých jednáních vzniká za finanční a hmotné podpory majitelů četných znojemských firem v čele s Aloisem Lammerthem nejstarší odborná keramická škola v českých zemích a jedna z nejstarších v Evropě vůbec. Výuka byla zahájena 1. října 1872. V prvních letech probíhalo ve škole nedělní a večerní studium v dvouletém cyklu. V prvním školním roce bylo zapsáno 69 posluchačů. Již v roce 1874 bylo vedle nedělního a večerního studia zavedeno také denní studium. Po dalších dvou letech dostala škola svůj první oficiální název: Fachschule für Thonindustrie und verwandte Gewerbe – Odborná škola pro keramický průmysl a příbuzná řemesla. Trvalý název C. a K. odborná škola keramická ve Znojmě – nesla škola až od roku 1893. Zavedení denního studia a nové uspořádání přineslo zkvalitnění stávajícího vyučovacího procesu. To se projevilo především v prodloužení školní docházky v denním studiu ze dvou na tři roky. Ustálila se též základní specializace výuky a sice na odborné technické pracovníky, keramické malíře a modeláře. Znojemskou keramickou školu absolvovaly stovky odborníků v denním studiu, ve veřejných kurzech a v nedělní a večerní pokračovací škole.
Po první světové válce, se vznikem ČSR, ztratil keramický průmysl jihozápadní Moravy většinu svých tradičních odbytišť a ocitl se tak v určité krizi. Tato nová situace se odrazila i v dalším osudu znojemské keramické školy. Škola se dostávala stále více do izolace a pod tlakem působnosti ostatních odborných keramických škol v Čechách jí zůstal prakticky jen prostor jižní a jihozápadní Moravy. Především tyto okolnosti a též nezájem místních správních orgánů vedly nakonec v roce 1922 k přestěhování ústavu do Karlových Varů – centra výroby porcelánu. Školním rokem 1921/1922 končí tedy padesátiletá historie Státní odborné školy keramické ve Znojmě.
